Nestěžujte si, že to máte na kole těžké

Martin Holemý a Barbora Zedníčková, oba studenti Aplikovaných pohybových aktivit na fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci udělali rozhovor s Tadeášem Křížem. Tadeáš má 21 let, pochází z Hodonína, je také studentem oboru Aplikované pohybové aktivity na Fakultě tělesné kultury v Olomouci a důvodem proč si k rozhovoru vybrali právě jeho je, že Tadeáš je velmi úspěšný profesionální sportovec a vysokoškolský student, přestože má silnou vadu zraku. Velmi rád a ochotně odpověděl na otázky, které si pro něj nachystali.

Jaký typ zrakové vady máš?

LHON= leberova hereditární optická neuropatie, Jedná se o poškození a tím pádem o oslabení očního nervu. Oko vizuální podnět zpracuje dobře, ale nerv nedokáže kvalitně obraz přenést do mozku a tím pádem vidím všechny věci rozostřeně.

Od kdy máš tuto vadu zraku?

Tato vada mě postihla, když mi bylo 17,5 let. Byla to doba kdy jsem byl ve 2. ročníku na střední škole.

Jaké kompenzační pomůcky používáš?

Mám kamerovou lupu, kterou si můžu zvětšovat text v knihách a podobných věcech.  Je to zvětšení na věci, které jsou blízko. Pak mám ještě Oculus, kterým se dívám do dálky, funguje na principu jednoručního dalekohledu. Dívám se s ním na tabuli a čtu si prezentace ve výuce.

Je v současnosti nějaká možnost korekce tvé vady zraku?

Jelikož se jedná o problém nervu tak zatím bohužel nic není. Implantace nervové tkáně se neprovádí, jediné co dělám pro podporu je, že beru vitamíny.

Jak tě to ovlivňuje v tvém životě při každodenních aktivitách?

Ze začátku to bylo velmi náročné a dost mě to unavovalo, jak z práce ve škole tak i celkově. V dnešní době co potřebuju si přečtu lupou z knihy nebo dalekohledem na dálku. Spolupracuji s asistentem, který mi pomáhá při vypracování úkolů a tím se kompenzuje moje vada a práce mi netrvá tak dlouho.

Jaké jsou tvé koníčky?

Neskutečně miluji sport a spoustu jeho forem vyžití. Vrcholově se věnuji Biketrialu. V dnešní době ještě stále moc lidí neví co to je biketrial tak to aspoň trošku nastíním, o co se vlastně jedná. Je to cyklistická disciplína, kdy jezdec musí na kole technicky překonávat nejrůznější překážky.

Jak ses dostal k biketrialu?

S biketrialem jsem začal v 6 letech. Rok před tím jsem zkoušel hokej, ale ten mě po chvíli přestal bavit. V biketrialu jsem na tréninku mohl být s tátou a to mě bavilo.

Jaké byly tvé začátky v biketrialu?

V roce 2002 kdy jsem začínal byla úplně jiná doba a kola vypadala taky úplně jinak. Brzdy nebrzdily tak dobře jako v dnešní době a váha kol byla 15kg, dnes je poloviční.

Potřeboval si při začátku provozování biketrialu pomoc druhých?

Sice jsem jezdili a stále jsem vedený v Hodonínském klubu, ale jelikož je to mladý sport, odvozený od trialových motorek tak zde pořádný trenér nebyl. Náš trenér jezdil jen klasický motokros, ale biketrial ne. Učil jsem se z toho, co jsem viděl u starších jezdců. Až v dnešní době se i já podílím na nějaké tréninkové koncepci, jak by se mělo postupovat.

Kdo a jak tě podporuje? (rodina, přítelkyně, přátelé, sponzoři)

Vždy od samého začátku mě podporuje rodina a jen díky nim jsem dnes tam, kde jsem a mám za sebou spoustu úspěchů. Jsem i moc vděčný mému dědovi, který když má čas tak mě vozí na tréninky. Je velmi náročné sehnat sponzory do takového sportu, neboť není viditelný a moc sponzorů se do toho nehrne.

Co pro tebe představovalo největší problém v biketrialu?

Jakmile se u mě vyskytl problém se zrakem tak mi na chvíli byl zakázaný sport celkově. Postupem času mi bylo dovoleno se začít zase hýbat. Bylo to i z toho důvodu abych si nepřivodil něco dalšího. První co tak jsem šel zkusit, jestli budu schopný se zase postavit na kolo a kolik toho uvidím. Přece jen jsem měl přes rok pauzu a nevěděl jsem, jak a co uvidím, ale šlo to i díky tomu, že jsem na kole jezdil už nějakých 11 let předtím.

Měl si někdy chuť s tím praštit?

Skončit jsem s tím už chtěl mockrát a vždy to bylo kvůli něčemu, co mi nešlo ale vždy to přešlo.

Jak často trénuješ?

Na kolo chodím tak 3 krát týdně a do toho chodím ještě cvičit. A samozřejmě v zimě lyže.

Tvé úspěchy v biketrialu?

Největší úspěchy se mi povedly paradoxně až v poslední době. Když jsem špatně viděl, nevěděl jsem kterou kategorii budu zvládat. První plán byl nějakou hobby kategorii ať se aspoň trochu svezu. Po dvou závodech jsem zjistil, že když začnu zpátky trénovat tak můžu nastoupit do červené druhé nejvyšší a mě věkově odpovídající kategorie. V této kategorii se mi v roce 2016 povedlo 2. místo v seriálu Mistrovství České republiky, 3. místo na Mistrovství Světa a čeho si cením vůbec nejvíc ve svojí kariéře je 1. místo na Mistrovství Evropy. Podotýkám, že biketrial není sport pro zrakově handicapované a tak závodím normálně mezi intaktní populací a tohle vše se mi povedlo mezi zdravými.

Co nejtěžšího považuješ v biketrialu?

Nejde moc říct co je nejtěžší protože se prostě musí trénovat aby se člověk naučil všechny věci, aby pak dokázal překonat nejrůznější překážky.

Co považuješ kromě těch sportovních úspěchů za tvůj největší životní úspěch?

Nejvíc si považuji to, že jsem se vrátil do života a můžu takhle sportovat. Tento rok se chystám do Elitní kategorie kde se budu rovnat se špičkou České republiky.

Jaký to byl pocit vyhrát mistra Evropy?

Ani jsem si to nijak speciálně neužíval, že jsem vyhrál, taky i díky tomu, že kvůli tomuto problému nesmím pít alkohol. Spíš mě těšilo to, že tu dřinu co jsem do toho dal se vrátila a teď se srovnávám se zdravýma.

Jak je možné, že porážíš profesionály bez vady zraku?

Začal jsem z toho mít větší radost a neustále na sobě pracuju, plus ještě to co ve mě zůstalo když jsem viděl a tohle vše dohromady ze mě dělá to čím jsem.

Jaké sporty kromě biketrialu děláš?

Nedávno jsem se začal závodně věnovat i alpskému lyžování zrakově handicapovaných sportovců.

Jaké jsou tvé další sportovní cíle?

V biketrialu jsem si svoje už odjezdil a už z toho chci mít jen radost. Teď se dost věnuji mládeži a jednomu chlapci, ve kterém vidím neskutečnou lásku k biketrialu a i proto ho směřuji a pomáhám mu. I díky tomu, že teď začínám s lyžováním tak se tomu chci věnovat více.

Máš i nějaké životní cíle?

Nejraději bych chtěl vytvořit fungující systém výchovy českých biketrialistů a věnovat se tomuto, ale bude to ještě dlouhá cesta, tak uvidíme.

Jaké je pro tebe lyžování s trasérem, jsou lyže pro tebe nová věc nebo už jsi dříve lyžoval?

Lyžoval jsem tak normálně rekreačně a náhodně jsem se dostal k příležitosti začít závodně lyžovat a chtěl jsem to vyzkoušet. Ze začátku mi trasér přede mnou zavazel a bylo mi to neskutečně nepohodlné, ale dnes už bych si jízdu bez traséra nedokázal představit.

 Jaké jsou tvé plány a sny v alpském lyžování?

V lyžování se mi povedlo už vyhrát závod Mistrovství České republiky. Díky tomuto výsledku jsem si zajistil start na závodech Evropské úrovně. Chtěl bych se probojovat až na Paralympiádu.

Příspěvek byl publikován v rubrice ostatní. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře u Nestěžujte si, že to máte na kole těžké

  1. Libor Pecháček napsal:

    Nevím, co na tohle pořádně napsat, ale každopádně jsme moc rádi Tádo, že Tě máme. Jsi borec z kterého by si mnoho lidí mělo vzít příklad.

  2. David Kalaš napsal:

    Velký respekt Tádo! Jsi neskutečný borec!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *