Report Lučenec: Cesta tam a zase zpátky

Se Štefanem Nagyem jsme se seznámili před rokem a půl, když se s malým Markem alias “Maďarem” přihlásil na naše soustředění v Ochozi. “Jsou až kdesi z Lučence, musel jsem si najít na mapě, kde to je“, komentoval to Luděk. Dnes už to víme docela přesně. Pět hodin cesty tam je nekonečných a celou tu dobu přemýšlíte, kolik srdce a nadšení Lučenčané do biketrialu dávají, když i přes tuhle štreku nevynechají skoro žádný český závod.

Na onom soustředění před rokem Štefan pozorně sledoval, jak trénujeme a občas sám přispěl neotřelým nápadem. S trialem tenkrát byli úplně na začátku, u nich doma žádný klub nefungoval a neměli se od koho učit. Klub si založili, učit se přijeli k nám. O tři měsíce později slavnostně otevřeli vlastní trialpark, který vznikl na zelené louce v nepoužívaném koutě atletického stadionu. Postupně jsme si zvykli nejen vídat “Maďary” na českých závodech, ale také vídat Marka na stupních vítězů. Na podzim v Brně u kafe se Štefan zmínil, že přemýšlí o tom, uspořádat v Lučenci závody – jen to nikdy nedělal a neví, jak na to. “Pomůžeme ti“, slíbil jsem za náš klub a myšlenka se začala zhmotňovat. O vánocích měl Štefan termín, o dva týdny později slíbenou podporu primátorky a rozjednané financování akce. Postupně dolaďoval podrobnosti a my se začínali čím dál víc těšit na poslední prázdninový víkend.

Naše “technická skupina” dorazila na místo ve čtvrtek v noci. Někteří využili zajištěného ubytování, ostatní jsme zakempovali vedle trialparku. “Raňajky jsou o půl osmé“, informoval nás ještě ředitel, ale po třech stech kilometrech uzavírek a dopravních omezení jsme mysleli jen na spánek. O půl osmé (skoro) jsme už ale poslušně seděli v Bagetce Puccino (ano, je to PR, ceny mírné, káva výtečná, obsluha sympatická, pět hvězdiček) nad kafem a bagetou – tedy všichni kromě Luďka, kterého Štefan po prvním soustu odvolal s tím, že “přijela tatra s kamením, potřebuje to složit, jen mu ukážeš kam a vrátíš se dosnídat“. Krátce poté se ozvala hrozná rána, až nám šálky poskočily. A znovu a znovu. Luděk se vrátil trochu zaražený: “Přijel chlap s drapákem, popadl z korby balvan, zvedl do výšky, ukázal jsem mu, kam jej má položit, a on jej místo položení prostě pustil ze dvou metrů na asfalt“. Pochopili jsme, že zde na divokém východě platí jiná pravidla.

Nutno totiž říct, že tyto dvě sekce vyrostly přímo před kostelem na Kubínyho náměstí, což je historické centrum města. Kromě kamenů přijel ještě kláďák plný mohutných kmenů – ty už naštěstí strojník na zem neházel, ale pokládal a za dvacet minut byla půlka sekce hotová. A protože prý co není přibité, to lidi ukradnou, přitloukli místní pomocníci klády pečlivě kramlemi k asfaltu. “To udělat u nás, tak nás všechny zavřou“, ohodnotil to Hynek. Na divení ale nebyl čas, ještě nás čekala příprava sekcí v trialparku. Zde se zapojila i druhá technická skupina z Popradu, což bylo výborné – jejich pojetí bylo zcela odlišné od našeho a šest závodních sekcí tak nabídlo jezdcům opravdu pestrou paletu překážek. Jak navíc zhodnotil po závodě jeden z maďarských jezdců, byly sekce “stabilní a bezpečné” – zřejmě ne všude je to pravidlem.

Sobotu jsme zahájili opět v Bagetce, ale pak už rychle došipkovat tratě na náměstí, nachystat registraci a celý cirkus může začít. Do závodu nastoupilo čtyřicet dva jezdců ze čtyř zemí, domluva byla chvílemi dobrý Babylon. Protože celý víkend probíhaly Svátky města, bylo diváků na náměstí opravdu hodně. Jednak proto, že na pódiu před kostelem hrála živá kapela, jednak vedle sekcí probíhala výstava autoveteránů, ale hlavní podíl na návštěvnosti má podle mě babka, která se den předtím cestou z kostela zastavila u přivezených kmenů a všem ostatním  navykládala, že “před kostelem bude řezbářská soutěž, už tam dovezli dřevo, přijďte se podívat“. Ba ne, paní, po tom budou jezdit na kole, snažil se to kdosi uvést na pravou míru. Marně, kdo by přece jezdil po kmenech na kole, že? Určitě tam budou vyřezávat!

Výsledky si můžete prohlédnout zde. V promese zvítězil Tomáš Kolofík, v poussinech Jirka Sehnal, v benjaminech Kuba Mudrák, minimy vyhrál Pavol Cibiček. Kategorii open vyhrála Erika Hlavatá, experty Lukáš Janka, elitu Samo Hlavatý, který byl ozdobou celého závodu – je opravdu radost se na něj dívat. Rozsáhlé fotogalerie najdete na facebookovém profilu pořádajícího NovoCK Lučenec.

Cyklotrialová premiéra v Lučenci dopadla opravdu dobře. I když byly sekce poměrně náročné a komplikovalo je navíc třicetistupňové vedro, provázela celý závod příjemná a pohodová atmosféra. Nadstandardní bylo umístění sekcí na hlavním městském náměstí i zájem místních. Na guláš a pití pro jezdce jsme už na Slovensku zvyklí (v tomto máme v Česku ještě co dohánět), na raňajky si velmi rychle zvykli všichni z naší stavební čety a řekli, že to tak chtějí i na domácích závodech. Je velká škoda, že termín lučeneckého závodu zkřížil přesunutý závod českého seriálu – mnozí jezdci tak museli volit mezi cestou na východ nebo sbíráním bodů do MČR. Tak snad to příště nebude nutné a budete moci jet ochutnat “divoký východ” s námi. Za tu dlouhou cestu to totiž rozhodně stojí.