Report – Evropský pohár Valgoglio

O report z Itálie jsem tentokrát poprosil Jardu Pochtiola, protože s klávesnicí si umí poradit stejně dobře jako já a navíc jako přímý účastník může podat informace takříkajíc z první ruky. Rád předávám slovo a pár svých komentářů připojím až na konec. (RJ)

V severoitalské Valgoglii se jel o víkendu letošní závod Evropského poháru v biketrialu. Veliká část zahraničních jezdců, tedy i ti čeští, přijela na závodiště už v sobotní podvečer. Zaparkovali jsme kolem příjezdové cesty do areálu, kde se většina i ubytovala. Ještě ten den jsme si šli prohlédnout trať. První dojmy byly takové, že to se snad nedá jet. Všechny úseky (bylo jich osm, později pro kategorii minime zredukováno na šest) byly umístěny v lese ve svahu, jelo se tedy na přírodních překážkách. Tento náš dojem o sjízdnosti byl umocněn tím, že sekce byly dlouhé, bylo mokro, tudíž byly i blátivé a klouzavé. V samotném závodě pak naštěstí většinou vše vypadá jinak. V noci na neděli opět pršelo, ale už v šest hodin ráno byla obloha italsky azurová.

K samotnému závodu. Pořadatelé zvolili dost nešťastný systém startu. Startovalo se v minutových intervalech, kdy poslední jezdec odstartoval někdy před 11³⁰ a muselo se dodržovat pořadí sekcí… Při množství jezdců (jelo se současně i národní mistrovství) se tvořily na sekcích fronty. Tento detail však nevadil domácím jezdcům, ti toto nerespektovali za tiché podpory rozhodčích – první problém závodu. Samotný závod se jel v dešti i za sluníčka, počasí se měnilo každých deset minut. Naši jezdci, jak ukazuje výsledková listina, se s nástrahami závodu popasovali velmi solidně.

I když závod pro české jezdce byl velmi úspěšný, nemohu se ubránit tomu nezmínit se i o záporech závodu. Tedy alespoň tak, jak jsem to vnímal já. Další slabinou závodu byli rozhodčí, kteří rozhodovali tak, jak jsme u Italů zvyklí. Domácím jezdcům tolerovali věci, které by normálně neprošly (bohužel i několik málo jezdců zahraničních bylo takto “postiženo”): špatné najíždění jezdců do šipek bylo tolerováno, vyjetí jezdce ze sekce mimo vyznačení konce nebylo taky trestáno, předbíhání ve frontách – to vše bylo normální. O to více je třeba hodnotit výkony našich jezdců, kteří i toto zvládli s grácií. Patří jim za to dík a veliký obdiv.

Co však stojí za zmínku, je postoj a přístup českého “předsedy komise BT” pana Kakáče, který byl závodu přítomen. Ač kluci dosáhli takovéhoto úspěchu, nebyl schopen jim ani poděkovat za vzornou reprezentaci (i když jeli v klubových dresech, vyhlašováni byli jako jezdci ČR) a poblahopřát jim k úspěšnému absolvování. I to napovídá něco o přístupu a zájmu “komise BT” k samotnému biketrialu a jezdcům. Domnívám se, že v ten okamžik to však bylo něco, co klukům vadilo nejméně.

Umístění českých jezdců:

Poussin

• 1. Vepřek Vojta
• 7. Sehnal Jiří

Benjamin

• 1. Vepřek Tomáš

Minime

• 1. Pochtiol Marek

Senior

• 2. Táborský Josef

Elita

• 1. Kolář Vašek
• 3. Kakáč Martin

Tolik tedy report od našeho zvláštního zpravodaje. O italských rozhodčích by se daly napsat romány – každý, kdo někdy absolvoval jakýkoliv závod v Itálii, přesně ví, o čem Jarda píše. Bude to snad na MS ve Španělsku lepší? Optimista věří, realista raději mlčí. Jsme namlsaní z vysoké úrovně rozhodčích na domácích závodech, ale i tu se občas stane, že rozhodčí něco “nevidí” – jenže většinou “nevidí” všem stejně. V jižních zemích bohužel často převáží národní zájem nad objektivitou.