Report – výlet do Rudiny

České BIU mistrovství má teď pár víkendů pauzu, tak je potřeba se poohlédnout po nějakých jiných závodech – přece nenecháme o víkendu kolo zahálet. Tuto sobotu bylo na výběr mezi Trial Cupem v Haukovicích a Slovenským pohárem v Rudině, obé bodované podle UCI pravidel. Po krátké diskuzi jsme se rozhodli pro vzdálenější Rudinu – pořádající Rado Hlavatý nás každý rok pěkně zve a už jsem měl výčitky, že jsme se tam ještě ani jednou nevypravili.

Od nás z klubu se k Lukáši Jankovi přidal ještě Tomáš Valenta a Honza Šmiřák, takže i s doprovody byla “klubová toyota” plně obsazena. Pozvání do zahraničí využili i další jezdci, nakonec se českých jezdců na start postavilo 11 – skoro by se dalo říci, že to byl takový malý reprezentační výjezd, do kterého se nominoval každý, kdo chtěl a kdo měl na cestu. Sedm euro startovného pro malé kategorie a deset pro velké peněženku příliš nezatížilo, navíc každý na startu dostal plné ruce občerstvení a poukázku na guláš. Kromě českých jezdců přijalo pozvání i sedm jezdců z Polska, celkem se na start postavilo 51 trialistů od nejmladších promes až po elitní jezdce. Samostatně ještě soutěžilo 15 dětí z místní základní školy a kromě trialu se jel i závod v bikrosu (no, spíše sjezdu), takže bylo neustále na co koukat. Třeba na červené a žluté tratě, ve kterých na jezdce čekaly doslova menhiry. Samý výskok, všechno do háku… Na ty naši dva junioři koukali dost vyděšeně. Malé tratě byly naopak o dost lehčí, než známe “z domova”.

Časná ranní cesta přes Beskydy byla moc hezká z obou stran hranic – zkratku kolem Hričovskej nádrže a Drozdí ulici ve Vraní vesnici si náš šofér vyloženě užil. Trialpark v Rudině je na kraji lesa nad vesnicí a nabízí trialparkovou “klasiku” od betonů přes klády a pneumatiky až po jedenáct obrovských kamenů. To, jak se tyto kameny dostaly z tatranské sjezdovky do rudinského lesa, přesahuje rozsah tohoto reportu – navíc příjezdová cesta do trialparku je tak uzoučká, že v tom příběhu určitě vystupují nějaké nadpřirozené síly a stejně by mu nikdo nevěřil.

Start malých kategorií byl v devět hodin. Šest sekcí na tři kola, jak už jsem poznamenal, bílé a zelené tratě hodně lehké (skoro bych řekl jako růžové a bílé u nás), modrá oproti nim výrazně těžší. Českým minimákům ale sedla výborně a tak si poháry rozebrali Mára Pochtiol, Mája Křivová a Adam Kosík v uvedeném pořadí. Nelze nevzpomenou, jak slovenští jezdci vždy přijeli k nám na závody, ohromili nás neuvěřitelnou jistotou v rovnováze i v jízdě, “sebrali” našim jezdcům poháry před nosem a zase odjeli domů pilně trénovat. Bratia, teraz vám to konečně vracíme! 🙂 A dařilo se i v dalších kategoriích. Tomáš Valenta sice nejel podle trenérových představ (což můžete vidět na Luďkově výrazech ve fotogalerii, a to je jen vidíte a neslyšíte), ale nakonec z toho bylo skvělé třetí místo. První místo v poussinech vybojoval brněnský Nikola Svobodník a ve volné bílé se pro první místo svezl Honza Šmiřák. Honza s Tomem si pak ještě přidali jedno kolo ve volné zelené, na kterou se nesešlo dost jezdců a pořadatel, místo aby si připravené ceny a poháry schoval do kredence, jak je občas zvykem, raději přemluvil kluky, aby si o ně zasoutěžili.

Podobnou flexibilitu organizátoři ukázali i odpoledne, kdy slunce plnou silou pralo do na jih orientovaného trialparku a jezdci na červených a žlutých tratích bojovali nejen s velmi náročnými sekcemi, ale i s horkem. Po vyhodnocení situace přistoupili ke zkrácení tohoto “tréninku na Španělsko” ze tří kol na dvě – nikdo se za to na ně nezlobil. Elitu vyhrál suverénně domácí Jan Kočiš následovaný polskými “veterány” Karolem Servínem a Pawlem Rezczkem. Vojta Křiva se v závodě dost trápil. Seniory vyhrál Samo Hlavatý, který na kameny dvakrát tak vysoké jako on létal zcela bez potíží, druhý Michal Ivan, třetí Šimon Tapušík. Samko se podílel i na stavbě tratí a bylo to poznat. Martin Štěpánek s Lukášem Jankou byli před závodem ze sekcí trochu zaražení, nakonec Martin zabojoval a projel více než polovinu z nich, Lukáš jen jednu, na ostatních buď nestačil ani ucařský prodloužený čas, nebo by potřeboval o půl metru prodloužit skoky – je na čem pracovat. Jejich body stačily na šesté a osmé místo. Oba kluci také ve druhém kole poněkud odpadli jak po fyzické, tak po psychické stránce i přes vzornou péči svých doprovodů, které se o ně staraly přesně podle chytrých rad vyčtených z bulvárního tisku. Další český jezdec, Martin Podešva, skončil dvanáctý.

Shrnuto a podtrženo: pěkný výlet, pro malé kluky pohodový závod, pro velké tvrdá škola, ale určitě to stálo zato. Díky za pozvání.

Pro úplnost ještě odkaz na výsledky a fotogalerii ze závodu.