Do Blanska jsme byli zvyklí jezdívat na závody do přírodních terénů v údolí Palavského potoka a většina lidí ani netušila, že zde existuje i nějaký trialpark – dozvěděli jsme se o něm teprve po větrné smršti před pár lety, kdy již připravený závod museli pořadatelé narychlo přesunout z kalamitou zasaženého lesa právě do trialparku. Areál, který na jezdce čekal při nedělní druhé soutěži MČR v biketrialu, má ale s tím, co jsme pamatovali, pramálo společného. Dvojnásobná plocha, shluky překážek pěkně roztříděné podle materiálu, spousta barev a obdivuhodné množství energie, kterou blanenský klub do přeměny trialparku vložil ukazují, že ta cesta, po které se místní pod novým vedením vydali, má svůj smysl a cíl.
Překážek nabízí trialpark od každého něco. Na malých tratích jezdce čekaly třeba “sirky” – betonové trámky na prověření rovnováhy. Nebo hned vedle modře natřené slévárenské formy, které svými záludnými tvary závodníky hodně potrápily – paletu řešit umí, ale jak jet tyhlety podivné zaoblené mrchy? O kus dál kameny. A větší kameny. Na velkých tratích to byly skokově náročné, ale výtvarně hezky pojaté betonové roury a skruže. Klády na rovnováhu s kameny. Pavučina úzkých trámků. Hromada oranžových cívek. A samozřejmě nesmíme zapomenout na “kasino” s kostkami, dominem a hracími kartami – právě výskok (či spíše “výlet”) na pikovou trojku u většiny elitních jezdců naživo předvedl, co znamená slovní spojení “hop nebo trop”.
Čekání na zpracování a vyhlášení výsledků ukrátila finálová exhibiční sekce ve zmiňovaném “kasinu”. Nejrychleji si s rozdanými kartami poradil Vašek Kolář, následovaný Martinem Kakáčem a Arvisem Dermaksem – tohoto lotyšského borce i s jeho bratrem Ansisem přitáhl Vašek do Blanska ze sobotního světového poháru UCI v Krakově. Zahraniční jezdci (kromě Dermaksů i Slováci) se u nás nikdy stupňům vítězů nevyhýbali a ani tentokrát to nebylo jinak, jak můžete vidět ve výsledcích.
Čas, potřebuji více času!
Titulek s citátem z Tolkienova Hobita (víte, z které kapitoly?) nás přivádí k jedinému problému nedělního závodu, kterým byly dlouhé fronty na sekcích a jejichž důsledkem bylo nestíhání vymezeného času na soutěž. Kombinace velkého počtu jezdců (39 na velkých KÚ a téměř 70 na malých), jen pěti sekcí, ovšem tří kol a k tomu všemu navíc nutnosti dostat celý závod do nějakého rozumného časového intervalu od startu do vyhlášení je velmi složitý rébus. Národní sportovní řády sice nabízejí v odstavci 7.2. vzorec pro výpočet času soutěže, v něm ale překvapivě počet jezdců vůbec nefiguruje a zohlednit lze pouze do jisté míry tzv. časem ředitele. Část jezdců se tak v Blansku chtě nechtě setkala s penalizačními body za čas, které ale kromě hobby zelené (doplněno po zveřejnění výsledků této kategorie) do medailových pořadí nezasáhly.
Do lesa
Kdo má raději les a přírodní kameny, ten mohl být závodem trochu zklamaný. Užít si 100% přírodních sekcí ale jezdci mohou již příští sobotu v Kutné Hoře (propozice se jistě včas objeví na oficiálních stránkách) a pokud byste si mermomocí chtěli zazávodit právě na těch blanenských šutrech na Palavě, stále máte šanci při srpnovém MS BIU – nominační závody ještě neskončily. A komu se naopak v blanenském Imaginate líbilo, ten se sem může vrátit na podzim na říjnovou soutěž Cyklotrialových her mládeže.
Výsledky, fotogalerie
Téměř kompletní výsledovku najdete zde, fotogalerie ze závodu je u nás na Rajčeti.
Poznámky pod čarou
V souvislosti s penalizačním časem u kategorie femine je poněkud zvláštní násobit handicapovým koeficientem i body za překročení času. Zde věk závodnice přece nehraje žádnou roli, ve frontách se zdrží stejně devítiletá jako třináctiletá.
Hodně diskuzí se vedlo kolem pásek a šipek. Pravidla biketrialu neřeší podélnou osu bicyklu a je tak možné protáhnout brankou prvně přední osu, pak zadní a mezitím stát s kolem nad páskou vedle branky – hezky to nevypadá, ale pravidla zajímá jen osa předního kola a osa zadního kola. Podélná ne. Je vidět, že pravidla biketrialu vznikala v době, kdy se jezdilo v lese a pásky byly primárně vedeny kolem stromů a kolíků. Na umělých překážkách, ať už je to v Blansku, Olomouci nebo třeba na Sport-lifu, vytváří občas striktní značení páskami sporná místa. Jenže vyznačit trať jenom brankami (šipkami) zase zavání “ucařinou”, a tak babo raď 🙂
Ještě jedna poznámka k času: Když jsme před deseti lety s biketrialem začínali, jezdilo v “hobíkách” (tenkrát nazývaných “beginneři”) kolem 50-60 jezdců. Obvykle pro ně byly připraveny pouhé 4 úseky na 2 kola a startovali v 9 hodin před hlavním závodem. Na závod měli dvě až tři hodiny. Ve starém reportu ze Samotišek 2004 se můžeme dočíst: “Jelikož se soutěže účastnilo celkově 143 jezdců, došlo tak především k časovým nedostatkům. V Hit-tec Cupu (beginneři) startovalo 55 jezdců a tak byl ranní závod upraven trošku za chodu. Jezdci nakonec odjeli jen jedno kolo ze dvou“. Tedy nic nového – problémy s frontami byly, jsou a budou, penalizace za čas také a ideální řešení hádanky všichni nadále hledáme.
Hezkou tečkou za závodem byla Vaškova veřejná gratulace tátovi, Radimovi Kolářovi, k narozeninám. Bylo to milé a připojujeme se s přáním všeho nejlepšího – ať to bubnuje i do dalších let.
Tož děkuju všem za přání a trialové rodině přeju klid a mír, i když jsem už asi cholerický stařík…Moc si toho vážím 🙂