Report Velká Bystřice: Mají jen míchanó

Rozhodnutí postavit i letos část sekcí ve Velké Bystřici na náměstí znamenalo začít s přípravami závodu s více než měsíčním předstihem. A protože jsme nechtěli, aby sekce připomínaly skládku materiálu někde v zadním dvorku stavebnin, vykoupili jsme všechny pixle se žlutou a oranžovou barvou v Olomouci a pustili se do díla.

Necelé dva týdny před závodem si pak Hynek vzpomněl na ježky, které jsme chtěli vyrobit přes zimu – tu minulou. “Budeme betonovat!”, odrážel zatvrzele všechny námitky o šibeničním termínu. A tak jsme týden před závodem skutečně nachystali bednění, nastrkali do něj trámky a akátové kmeny, zalili betonem (za což patří dík Weberu a Kominíkům) a pak už honem do lomu natahat pásky sekcí na Skalce.

Ve čtvrtek, dva dny před závodem, bylo všechno skoro připraveno až na tu maličkost, že jak vesele natřené cívky, tak tři ježci, každý s hmotností kolem tuny, stáli v hale namísto na náměstí. Neocenitelnou pomoc nám poskytla firma Spro Stavebniny u komína, jejíž nákladní auto nejen, že převezlo překážky o těch pár kilometrů vedle, ale také je hydraulickou rukou rozmístilo po ploše závodiště. O zbytek práce s přípravou sekcí se postarala rodina Seových: Milan Se, Luděk Se, Hynek Se, Jirka Se, Libor Se, Jakub Se, Vojta Se, Aleš Se a během pátku Se tak všechny sekce s pomocí stavesáckého nakladače postavily.

V sobotu ráno ještě posledních pár drobností a po osmé hodině začali přijíždět první závodníci. Díky silné sestavě ze Slovenska (pro naše východní sousedy byla Velká Bystřice nominační na MS) a také třem jezdcům z Polska se nakonec počet účastníků vyhoupl na 103. Sekcí bylo postaveno 5, jelo se na tři okruhy. Proč jsme postavili jen pět sekcí? Důvodů je víc: jednak v lomu není zase až tak z čeho vybírat a hnát jezdce nahoru “do stěny” už nechceme, jednak na náměstí moc více sekci také dost dobře nevejde. A kdyby bylo v lese 6 sekcí a na náměstí 2, tak by náměstí po většinu závodu zelo prázdnotou a jako lákadlo pro diváky by pozbylo smysl. Malý počet sekcí ale sebou nese riziko front, to jsme si velmi dobře uvědomovali a proto jsme se snažili rozfázovat starty co nejdál od sebe a čas soutěže jsme natáhli na pět hodin, v hobíkách na čtyři hodiny. Slovy jednoho sovětského státníka: “Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky.”

Dvakrát přes vodu

Ve velkých tratích (žlutá, červená a modrá trať) čekala na jezdce dvakrát “voda”. Kromě již klasické sekce nad náhonem, letos zpestřené houpačkou a přejezdem přes střechu bagru, vedla druhá přes fontánu s vodotryskem. Ten si bohužel většinu času jen tak pobublával dole a spršce zdola se jezdci vyhnuli – jen krátce po poledni přišla sprcha shora, naštěstí deštík netrval dlouho. Jinak ale sekce dala jezdcům zabrat, kromě velkého výskoku na cívku v úvodu je potrápili i naši betonoví ježci – hlavně poslední s kluzkou “dělovou hlavní”, kterou zvládli opatrnými centimetrovými poskoky vyjet nahoru jen tři jezdci – Vašek Kolář, Vojta Křiva a Marek Bielowka. V lese si pak jezdci také moc neodpočinuli, sekce byly poměrně dlouhé a kdo chtěl dojet před zapípáním stopek, ten nesměl váhat.

Malé tratě na náměstí zpestřil kamion Spro Stavebnin u komína, který zůstal zaparkovaný na kraji náměstí a čekal na svou nedělní šichtu. V lese pak růžoví, bílí a zelení zápasili se sypkými svahy kolem zakopaných pneumatik, skalkami v lomu a také s neúprosně ubíhajícími vteřinami.

Mají jen míchanó

“Až budeš mít po závodě, půjdeme na zmrzlinu”, povzbuzovali rodiče nejednoho malého jezdce. Vidina závěrečného občerstvení je vždy velkou motivací a výběr byl tentokrát veliký – od Rudova guláše v bufetu na louce přes langoše a klobásy na náměstí až po tu zmrzlinu, u které se tvořila snad ještě delší fronta než na sekcích. “Chtěl jsem si dát míchanů, ale majů jen míchanó!”, popisoval vesele Drahoš Kříž setkání dvou rozdílných nářečí svou zpěvnou slováčtinou. Tož dófáme, že se vám u nás na Hané v Bestřici lébilo a že příští rok přendete zas.

Kompletní výsledky zde. Fotogalerie zde.