Report: ÖTSV Trial Challenge

Přibalit ke svěťáku ve Vöcklabrucku volný závod byl od pořadatelů vynikající nápad. Vzhledem k termínu týden před WYG jej využila řada mladých jezdců k pořádnému tréninku a jako odměnu se mohli podívat na výkony nejlepších jezdců světa. Z České republiky této příležitosti využilo dvanáct jezdců. Další parta dojela ze Slovenska, takže na parkovišti vedle městského parku vzniklo “československé městečko”, z Anglie už s předstihem na obě MS (UCI i BIU) dojel Adam Morewood… Dohromady se tak na startu nasčítalo kolem pětatřiceti startujících.

Závod UCI Trials světového poháru se konal v městském parku, který nabízel dost místa jak pro pět pohárových sekcí (ty byly především na centrální zpevněné ploše), tak čtyři sekce pro Trial Challenge a také dvě “rozehřívací zóny” – jednu z mohutných klád, druhou s rozmanitými prvky od skruží po kontejner. Obě tyto tréninkové zóny nám zpočátku vyrazily dech. Každou z nich bychom na našich závodech využili a napáskovali nejméně na dvě sekce, tady byly “jen” na trénink. Když jsme ale pak viděli na kládách třeba Benita Rose a jeho skoky “na rozehřátí”, pochopili jsme, že jezdci této úrovně se na pěti paletách nerozcvičují 🙂

Sekce byly postaveny hodně otevřené se samostatně stojícímí překážkami ve volném prostoru ohraničeném páskou. Výjimku tvořila ta u vodopádu, která vedla přes skalku s tekoucí vodou a po paletách rákosím – nebýt jich, byla by to krásná sekce v “BIU” stylu. Obtížnost sekcí na úrovni bílá – modrá – zelená – červená nebyla vázaná na věk jezdce, ale jen na jeho odvahu. Každý se přihlásil do takové kategorie, na jakou si troufl. A protože úroveň rakouských jezdců je skutečně nižší než u nás, tak i náročnost tratí tomu odpovídala a naši jezdci většinou nastoupili v sobotu o barvu výš, než jezdí doma – a v neděli mnozí ještě znovu o jednu nahoru.

I tak řada z nich obsadila stupně vítězů – výsledky jste mohli vidět o pár příspěvků dříve. Zajímavé pro rodiče bylo sledovat závody také očima pořadatele. Inspirací byly některé překážky. Je také vidět, že dobrý závod se nedá postavit bez pomoci těžké techniky. Jen rukama a z palet prostě kvalitní úsek nepřipravíte. Velké zpestření je zakomponování místních “terénních” možností, zde to byl třeba umělý vodopád. Výhodou akce bylo zázemí plaveckého stadionu hned vedle parku, kde se daly využít sprchy – ale naši kluci i děvčata dávali v horkém dni přednost řece, která tekla kolem. Další infrastrukturu jako občerstvení, ozvučení nebo pódium sdílel závod se Světovým pohárem. Slabinou byl uvolnější časový průběh, nejasně ohlášené posuny startu kategorií a zejména nečekané vyhlašování výsledků, které jsme zachytili víceméně náhodně. Místní jezdci jsou na to možná zvyklí, protože podobně probíhal i jarní závod ve Vídni, a také snáze zachytí informace v proudu řeči moderátora akce. A ještě jeden rozdíl oproti našim soutěžím – vítězové dostanou jen tričko a medaili, žádné taštičky s cenami. Pořadatelům pak zbyde více prostředků a energie na přípravu sekcí.

Naši jezdci si závod užili – je vidět, že zahraniční soutěže, kde O NIC NEJDE, jim vyhovují. Jedou uvolněně, pro radost, když to nevyjde, tak nepřijdou o body do seriálu, zkrátka pohodička. Delší dojezdová vzdálenost znamená víkendovou akci s noclehem, což je pro mnohé “dobrodružství”, v sobotu po závodě kluci do večera jezdili v tréninkových zónách a v neděli s očima navrch hlavy sledovali světák. Takže kam zajedeme za pohodou příště? 🙂 Napovím: začíná to na “L” a je to na východě.