Tady nejste u moře, tady jsou Sudety!

Na letošní “jarní” soustředění trialové mládeže se zřejmě bude ve veselých historkách vzpomínat i po letech. Nám pořadatelům ale těsně před zahájením akce úsměv doslova a do písmene zamrzl na rtech. Dvacet centimetrů čerstvého sněhu a teploty pod nulou byla varianta, kterou jsme v plánech skutečně zahrnutou neměli. Takže zatímco se kuchaři se zásobami pro 120 lidí probíjeli zavátou silnicí směrem do Domašova, mně začaly chodit e-mailem omluvenky a odhlášky od jednoho účastníka za druhým…

Sněží

Po horkém začátku měsíce si s námi letos apríl pořádně zažertoval. Tryskové proudy v atmosféře přinesly prudké ochlazení a vydatné srážky, které ve výšce nad 500 metrů nad mořem měly podobu přívalů sněhu. Domašov nad Bystřicí leží ve výšce 510 m. n. m. a sněhu zde během středy napadlo dobrých dvacet centimetrů a předpověď hlásila noční teploty do mínus pěti, denní lehce nad nulu. Původní plán odvézt na soustředění nějaké překážky, které by byly jako vždy k dispozici před chatou, jsme proto odpískali: zasněžené a namrzlé by byly k ničemu. Namísto toho jsme začali řešit, jak soustředění zachránit od úplné zkázy.

Zprávy z Domašova totiž nebyly vůbec dobré. Naši kuchaři vyrazili na cestu už během středy a hlásili, že cesta mezi Jívovou a Domašovem je prakticky neprůjezdná a přes Petrovice se projet nedá vůbec kvůli popadaným stromům. “Nemůžeme soustředění zrušit?”, zeptal se kdosi. Rozjetý vlak ale nezastavíte, takže jsme spustili plán B. Optimismus nám dodávalo, že další sněžení už meteorologové nepředpovídali. Mráz však stále ano, takže mnozí jsme raději přezuli auta zpět na zimní pneumatiky – přeci jen by bylo trapné, kdyby na soustředění pořádaném klubem ÚAMK někdo skončil v příkopě kvůli špatnému obutí. Sdílení silných zážitků z cesty tak jak tak vyplnilo celé úvodní odpoledne.

Odhlášených nakonec bylo “jen” asi patnáct, takže počet účastníků se pohyboval kolem stovky lidí. Ptáte se, jak je možné, že Janka neví přesně, kolik lidí na soustředění bylo? Ono se to totiž neustále měnilo. Někteří přijeli později, jiní odjeli dříve, další dojeli jen na sobotní školení rozhodčích, sem tam nějaká návštěva… Jak jsem psal v předchozím příspěvku: soustředění letos připomínalo velkou měňavku.

Kdo nemá lyže, trénuje v hale

Trénovat ve sněhu se opravdu nedalo. Ve čtvrtek odpoledne proto velká část lidí vyrazila auty do olomoucké kryté haly, zatímco pořadatelé řešili rébus, jak tamtéž přepravit druhý den všechny jezdce i s koly. Řešení se našlo, v pátek ráno čekaly u chaty dva autobusy, které naložily děti, kola jsme nacpali do dodávek a trénink přesunuli z hor dolů, do nížin, kde nejenže nebyl ani sníh, ani mráz, ale dokonce tam i svítilo slunce. Půl dětí trénovalo v hale, půl ve Velké Bystřici a po poledni si to prohodili. Na nenadálou situaci zareagovali skvěle i naši kuchaři, kteří bleskově připravili studený oběd “s sebou” a jezdci se mohli vráti do hor až odpoledne.

V sobotu už sníh odtál, zůstalo jen mokro a další tréninky probíhaly podle “plánu A”, tedy v okolí základny na Domašově. Les, lom a ze všeho nejzábavnější pak skákání do kaluží, takže při návratech jezdci vypadali více jako motokrosaři než jako trialisté.

Vynucené úpravy programu nám trochu nabouraly časový harmonogram jednotlivých dnů, takže nezbyl čas na plánovaná promítání. Co jsme stihli, byla vtipná, přitom ale velmi poučná přednáška Dominika Volavého o masážích a regeneračních metodách, zakončená praktickými ukázkami. “Ne, opravdu jsme trialisté a ne masochistický kroužek”, vysvětloval jsem masérovi, když jsem viděl, s jakou chutí si děti i dospělí nechávají bolestivě mačkat svalové úpony a kroutit klouby do nepřirozených poloh – po odeznění bolesti se však dostavilo žádané uvolnění ztuhlých partií.

Happy end

Zásluhu na tom, že jsme se mohli v neděli rozjet domů sice unavení, ale spokojení po smysluplně stráveném víkendu, který jezdcům – snad – pomohl zase o krůček blíže k elitě 🙂 mají zásluhu hlavně tři Valentové: Luděk s Kubou jako organizátoři tréninkové části akce a Radim jako šéf kuchyně. Kuchaři první přijeli, poslední odjeli a mezitím se čtyři dny starali o to, aby nikdo z nás neměl hlad, což se jim podařilo dokonale. Za to jim patří veliký dík.

Děkujem také všem ostatním, kdo do zimního soustředění šli: trenérům, jezdcům i rodičům. Bylo to letos trochu náročnější než jindy, ale společnými silami se podařilo nad Aprílem zvítězit 🙂