Pavel Procházka: final battle

Soutěží v Kramolíně uzavřel po neuvěřitelných 25 letech svou vrcholovou sportovní kariéru Pavel Procházka. “Zažil jsem s bráchou výjimečné poslední dvě sezony. Nádherné sezony, kdy jsem získal medaile z MS, titul mistra Evropy na Sardinii a ocenění nejlepší Sportovec města Přerova. Nicméně nelze donekonečna sedět na několika židlích a já od podzimu začal cítit, že už jsem pro přerovský biketrial prospěšnější více jako trenér/vedoucí než jezdec. Už jsem se nedokázal tolik koncentrovat na svou pořádnou přípravu”, uvádí jeden z důvodů svého rozhodnutí.

Přerovského jezdce, který s biketrialem začal v roce 1992 a dvacetkrát byl členem českého reprezentačního týmu, ale určitě občas u trialu potkáme – ať už jako diváka, nebo jako trenéra. Každopádně hodně štěstí ve sportu i mimo něj!

Pro připomenutí přinášíme archivní rozhovor, který jsme s Pavlem dělali do Biketrialové Revue na začátku těch dvou posledních výjimečných sezon.

Rozhovor s Pavlem Procházkou, Biketrial Revue č. 23, červenec 2015:

Ani letos nechybí v reprezentačním týmu Pavel Procházka – jeden z nejzkušenějších současných českých jezdců. Zeptali jsme se ho, jak to dělá, že stále dokáže porážet i daleko mladší jezdce.

Dovolenou plánuješ podle kalendáře závodů už v lednu?

Dovolenou mívám většinou až po MS, spíše až na podzim. Co musím plánovat už v lednu/únoru dle kalendáře závodů jsou pracovní povinnosti. Pracuji teď na dlouhodobějších projektech a některé termíny, které stanovím, jsou zásadní a nelze je měnit.

Kolikáté MS je pro tebe to letošní v Odeně?

Letos budu vyrážet už na osmnácté MS. Moje první bylo v roce 1993 v kategorii Poussin.

Tři soutěže během jediného týdne, z toho asi moc nadšený nejsi, že?

Pro starší jezdce není tento model ideální. Čím je tělo starší, tím déle regeneruje. Z loňského náročného závodu v Bueu jsem se dostával skoro celý týden… Ale je to něco nového, co chci ještě vyzkoušet. Určitě je to pro mě výzva. Pokusím se být fyzicky co nejlépe připravený. Zároveň to bude chtít nad závody více přemýšlet a “nezrušit se” hned na prvním z nich.

Jak se díváš na změny v BIU – nové kategorie, MS koncentrované do jediného týdne atd. Pomohou biketrialu?

MS koncentrované do jediného týdne těžko nyní hodnotit – uvidíme za měsíc. Třeba nějakého jezdce navíc tento model přiláká. Co se však týká nových kategorií, tak je to za stávající situace určitě nesmysl. Bylo vidět už na ME. Připadá mně, že v BIU nyní registrujeme jedno špatné rozhodnutí za druhým (kategorie, změny jednorázového startovného, diskvalifikace…) V prostředí BIU závodím hodně dlouho a upadající trend mě samozřejmě trápí.

Pořadatelům mezinárodních závodu dělají vrásky klesající počty jezdců v jednotlivých kategoriích. V čem je chyba?

Před 10 lety bylo běžné, že v kategorii Senior startovalo na MS na 20″ kolech přes 40 jezdců a do nedělního závodu na velkých tratí šla v součtu všech kategorií zhruba stovka jezdců. Evropské poháry byly prestižní, nyní bez jezdců. Dnes je bohužel situace opravdu kritická. Chybu nelze jednoznačně jmenovat, určitě v tom byla klesající úroveň závodů, podivné fungování a rozhodování organizace BIU a úpadek národních federací a klubů pod BIU. Dnes z národních federací solidně funguje snad už jen naše a katalánská (která vlastně národní ani není…) Těžké pak jezdce hledat a zvát. Když mohl přijít zlom ve vztahu k jezdcům dávajících přednost UCI, tak to BIU sama odmítla. Na závod do Igualady tehdy dorazil Rick Koekoek, chtěl startovat v kategorii Senior, jury jej však do závodu nepustila. Zklamáním tehdy pro mě byl postoj některých jezdců i doprovodů, kteří toto rozhodnutí kvitovali. Asi z obavy z konkurence. Takhle budou moct být třeba třetí, ale zároveň poslední.

Adam před lety na chvíli vyměnil 20 palcové kolo za horáka, tebe už takovéto „experimenty“ nelákají?

Měl jsem 26″ Author A-Gang upravený na trialové a streetové ježdění. Jezdil jsem na něm i speedtrialy. Bylo to ještě v době studií, kdy bylo volného času více. Dnes jsem rád za každý ostrý trénink na závodním kole. Pro závodění je 20″ kolo pro mou postavu myslím akorát a teď už žádný experiment nechystám.

“Tvým” závodem je dlouhodobě Mistrovství Evropy, letos opět třetí místo. Březovou už bys mohl jet i poslepu, ne?

Je to pravda. Z ME mám celkem 8 medailí. Letos se už se mnou myslím tolik nepočítalo a o to větší radost jsem z výsledku měl! Březová patří mezi mé oblíbené lokality, hlavně přírodní sekce nahoře v lese. Pořadatelé se snažili sekce obměnit, nicméně některé pasáže se samozřejmě opakují a určitou výhodou to pro mě být mohlo. Letošní závod ME ale byl na lehčích sekcích hlavně o hlavě – nedělat chyby a jet bez “pětek”.

V domácím seriálu se ti daří porážet kluky o deset let mladší. V čem proti nim máš stále výhodu?

Skokama už na mladší kluky nemám, takže na umělých sekcích výrazně ztrácím. Já dnes mohu prodávat techniku, zkušenosti, taktiku a “hlavu”. Vyrostl jsem na přírodních sekcích, takže dokáži na nich vždy zajet – viz vítězství v Karlově. Taktika? Není potřeba jet všechny překážky strojově jako ostatní. Biketrial je krásný sport i v tom, že nabízí více variant překonání překážky a jezdec si může tu nejlepší vymyslet. Myslím, že také mokro dokážu zvládat lépe než mladší kluci. Je to o tom přizpůsobit styl jízdy aktuálním podmínkám a nenechat se ničím znechutit. A hlava… Jezdec může být v tréninku lepší sebevíce, ale pokud se na závod uvnitř nesrovná, nevěří si, tak je to k ničemu.

 Z kdysi početného přerovského klubu jste zůstali jen ty s Adamem, před dvěma roky k vám přibyl Matěj Popelka. Plánujete další rozvoj?

Masivní rozvoj u nás není na pořadu dne, jelikož s bráchou oba pořád závodíme a na tréninku se musíme věnovat hlavně sobě a Matějovi. Tak jsme se v klubu v zimě dohodli. Na konci sezony si zase sedneme, pobavíme a uvidíme jak dál. Každopádně mám radost, jak nám Matěj před očima výkonnostně roste.