Report: Zimní závod. Už posedmé

Oblíbené olomoucké zimní halové závody vznikly před sedmi lety ze zdánlivě nesouvisejícího důvodu: rekonstrukce pavilonu A na výstavišti Flora. Souvislost zde ale je: právě na výstavišti, v jednom z menších pavilonů, trénovával Biketrial klub Olomouc předchozích snad patnáct zim. Díky rekonstrukci hlavního “áčka” ale vedení výstaviště potřebovalo mít v roce 2012 k dispozici malé pavilony pro vánoční trhy a biketrial se tak octl bez střechy nad hlavou. Naštěstí jen asi na týden, než se podařilo najít náhradní “ubytování” v areálu firmy Smětal na Fortu IV. Na rozdíl od výstaviště Flora zde nejsou žádná omezení parkování či vyhrazené hodiny povoleného tréninku a nic tak nebránilo realizaci prvního Zimního závodu.

Ten překonal všechna očekávání: minus patnáct stupňů, požár v kotelně, pouhé čtyři sekce a 36 závodníků – dodnes na to vzpomínáme. Tu první zimu jsme dělali závody dva, takže, do detailu vzato, je ten letošní osmý v pořadí, ale držme se označení “sedmý ročník”. Snad každý rok přinesl nějakou změnu či novinku: dvě sekce postavené venku pod přístřešky, soutěž družstev, přesun z betonové haly do současné “plechové nádhery”, reportáž v České televizi, rekordní účast 63 startujících, přechod od pravidel BIU k UCI – a letos opět další změna: čínská pravidla.

Pravidla

Vyzkoušet nový formát pravidel UCI nás napadlo po mistrovství světa 2017 v čínském Chengdu, kde byla poprvé aplikována. Nejprve jsme si od našich reprezentantů nechali vysvětlit, jaká vlastně ta pravidla byla, protože je UCI dolaďovalo ještě na místě samém. Princip načítání kladných bodů (bonusů) za projeté branky je používaný v “open free” pravidlech již dlouho, jak v mototrialu, tak v cyklotrialu, v různých verzích. Snažili jsme se dodržet co nejpřesněji tu, která se jela na mistrovství světa – ale přesto se nám to nepovedlo úplně do detailu, například časový limit na sekci prý byl v Chengdu 2 minuty a ani sekunda navíc – po překročení dostal jezdec 5 trestných bodů a šup ven ze sekce. V tomto jsme byli u nás benevolentnější a čas byl počítán 2 minuty plus 30 penalizovaných sekund tak, jak jsme zvyklí.

Obecně jste si ale “nová” pravidla pochvalovali pro jejich férovost. Jezdec, který získá pětku až na poslední brance, je hodnocen ve výsledcích lépe než ten, který vypadává na první překážce. Větší nároky to ale kladlo na rozhodčí, kteří museli každý dostat k ruce pomocníka na počítání bonusů a také výsledková tabulka má sloupečků víc než dost.

Závodníci

Pojďme konečně od historicky teoretických úvah k sobotnímu závodu. Už jsme si zvykli, že jako první ráno přijíždějí nejvzdálenější účastníci – vloni v této disciplíně “vyhrála” parta kluků z polské Ochotnice. Letos jim konkurovali polomaďaři ze slovenského Lučence, kteří sice vyjeli z domu o půl páté, ale vítězství jim vzal TrialTeam z Církvice, který dorazil do Olomouce už ve čtyři ráno. “To jako táta nemohl v noci spát, tak tě vzbudil a řekl vstávej, jedeme do Olomouce?”, ptal jsem se Martina Štěpánka. “Ne, naopak, já jsem přišel ve dvě v noci z plesu, vzbudil jsem tátu a vyjeli jsme”, odpověděl mi.

Celkem se na start postavilo padesát osm jezdců z Česka, Slovenska a Polska. Někteří chvíli váhali s výběrem kategorií a ani se jim moc nedivím – hlavní slovo při nastřelování šipek měl Milan Vepřek a ten rozhodně nemá ve zvyku někomu závody zlehčovat. Naštěstí byly vypsány také volné kategorie open na bílé, modré, zelené a červené trati, takže si každý našel takovou, aby si den užil a netrápil se. Anebo ještě lépe, aby se bavil, tak jako parta Bike’o’Clock na streetových kolech.

Výsledky

Kompletní výsledky najdete zde (tisková sestava v PDF). Nejlepších výsledků dosáhli Kryštof a Alžběta Vaněčkovi, oba ztratili jedinou branku a ve svých kategoriích získali po 890 bodech. Zajímavé je srovnání, jak by výsledky dopadly při “klasickém bodování” jen pomocí trestných bodů: jen ve dvou případech by se pořadí změnilo, jinak by zůstalo stejné. Žádný z účastníků neměl “nulu bodů”, myšleno bonusových, zatímco plný počet si jich pár nasbíralo – tomu se ale moc nedivím, protože poslední branka v sekci byla často stavěna jako hop nebo trop: buď ji jezdec dá (a získá posledních deset bodů v sekci), nebo sice vypadne s pěti trestnými, ale dosavadní mu zůstanou. Toto je na těch pravidlech super i pro pořadatele. Namísto celé jedné “rozřazovací” sekce, kterou projedou jen nejlepší jezdci, tady stačí udělat rozřazovací pouze jednu branku.

Teda, pokud vám nepřijede Samko Hlavatý, pro kterého takovou branku vymyslíte těžko. Ale našla se – v prvním kole po několika pokusech naskočit na štos palet na šikmé podlaze skončil oběma nohama na zemi a nespokojeně kroutil hlavou. V dalších dvou kolech už ale ani tato branka neodolala a Samuel dojížděl s plným ziskem 300 bodů. Jsem moc rád, že si pokaždé najde čas do Olomouce na zimní závody přijet – na jeho jízdu je radost pohledět. S mnohem menší radostí jsme ale letos koukali na jeho sestru Eriku, když s tváří plnou bolesti odjížděla na rentgen kotníku poté, co špatně došlápla na jedné ze sekcí. Naštěstí se podezření na zlomeninu nepotvrdilo a je to “jenom” výron.

Hlášky z bufetu: “Máte ještě párky?” Ne, párky došly! “Ani pro rozhodčí?” Pro rozhodčí jsou, to jsi měl říct hned. “I přesto, že se ten rozhodčí jmenuje Štěpánek?”…

Domácí

Na start se postavilo i dvanáct jezdců z Biketrial klubu Olomouc. Díky silnému podzimnímu náboru se snad tohle číslo zase stane “normálem” 🙂 Na stupně vítězů se probojovali Věnek Valenta (3. místo, poussin), Vojta Vepřek (1. místo, benjamin) a Tomáš Vepřek (1. místo, cadet) – i tohle bych byl rád, kdyby zůstalo “normálem”, jen ten Věnek by se mohl malinko zlepšit 🙂 Výborně ale zajel na svém prvním závodě (když nepočítám podzimní Nezávod) také Pavlík Povýšil, který se ještě vejde věkem do promesy, dařilo se Vaškovi Hrdličkovi v poussinech a i ti kluci, kteří trénují teprve od září, ukázali, že se za tu krátkou dobu dokázali něco naučit. Vydržet a příště to zkusíte třeba už ve volné bílé, jako si troufli Seba s Matějem.