Report: MČR v cyklotrialu / C1 Olomouc

Thomas Pechhacker (Rakousko), mistr světa UCI 2018 na trati C1 Olomouc

Nic netrvá věčně – ani čas, který měl náš klub vymezený na přípravy hlavního závodu sezony. Stavitelé tratí pod vedením Kuby Valenty jej využili naplno. Tréninková hala se změnila na výrobní, řezalo se, stloukalo se, lakovalo se, připravovalo se. Ve středu ráno začalo velké stěhování a na parkovišti se začaly objevovat první sekce.

Kládová sekce vznikla díky podpoře od Lesů města Olomouce.  Materiálu se na auto vešlo dost na dvě sekce a ještě zbylo do warm-up zóny. Převoz betonových skruží zajistila společnost Spro doprava. Dosah ramene hydraulické ruky 24 metrů je skoro stejně obdivuhodný, jako kousky, které o den později na takto položených překážkách předváděli závodníci. Poděkování patří půjčovně stavebních strojů Staves Olomouc. Bez jejich strojů by bylo naprosto vyloučené postavit sekci z kamenů a parádu udělaly i zaparkované nakladače Kubota v trati na parkovišti. Cívková sekce uvnitř obchodního centra Šantovka ale byla odkázaná na silné paže dobrovolníků.

Výsledkem třídenního finiše těchto silných paží bylo šest sekcí, které splňovaly parametry pro pořádání mezinárodní soutěže UCI Trials C1. To ostatně potvrdil i komisař UCI Peter Fisch, který byl na olomoucký závod federací delegován. Po pár drobných úpravách byly tratě schváleny a v sobotu ráno se v nich mohlo začít závodit.

Předehrou k C1 bylo Mistrovství České republiky mládeže. Z našeho klubu se v něm předvedlo pět jezdců. Na stupně vítězů dosáhl jen Tomáš Vepřek a to rovnou na stupínek nejvyšší – svou sbírku úspěchů rozšířil o letošní titul mistra republiky v kadetech.

Příští rok jej tak možná už potkáme na nějaké té UCI C1 – letos jsme v té olomoucké žádného zástupce neměli. To ale neznamená, že by si to kluci neužili. Vidět naživo a na dosah elitní jezdce je určitě dobrý motivační zážitek do dalších tréninků. Atmosféra při finále C1 byla úžasná, navíc jsme všichni tak nějak tušili, že to slunečné sobotní počasí byl malý zázrak a o to víc jsme si ho užili. Jak závod probíhal si přečtěte třeba na webu Českého svazu cyklistiky.

Je to paráda, když někam přijedete na dvoudenní závody, večer pivko, pokec s kamarády a tak dále. Když dvoudenní závod pořádáte, nic z toho neplatí. “Technická četa” se hned po dojezdu C1 pustila do úpravy a přešipkování tratí na nedělní závod. A do toho začala obloha černat, rychle se stmívalo a začaly padat první dešťové kapky…

Nedělní ráno bylo mokré a studené, ale pozor: už skoro nepršelo! Trochu nás, pořadatele, zaskočilo, jak moc závodníků využilo možnosti svézt se ve volných open kategoriích. Kdybychom tušili, že to bude padesát jezdců, rozfázovali bychom start nebo dali soutěž na dvě kola nebo cokoliv, abychom se vyhnuli dlouhým frontám. Tohle jsme prostě úplně nevychytali, jezdci na tratích strávili přes čtyři hodiny a museli jsme posunout i plánovaný start MČR dospělých.

I v tomhle davu jsme měli svoje závodníky: šest v promese, čtyři v open bílé a jednoho v open modré – celkem 12 jezdců i s Tomášem, který startoval až v odpolední elitě a nedal se přesvědčit, že v juniorech by si zajezdil lépe. Na bednu se dostali Matyáš Buriánek (1.) a Pája Povýšil (2.) v promese a Vojta Vepřek (2.) v benjaminech.

Časový posun startu MČR nebyl jediný problém, který nastal: pohybující se srážková oblast, postupující od jihu k severu a míjející Olomouc z východní strany, se najednou zastavila a začala narůstat do strany přímo nad město. Brzy začalo mrholit, pak pršet a všichni, kdo se pohybovali po venku, tak byli brzy nepěkně navlhlí. Že se ale i v takovém počasí dá závodit ukazovali kluci ze světové elity, kteří v Olomouci zůstávali po celý víkend a na mokru vozili stejné, ne-li lepší body než včera za sucha.

V tomto počasí přišly dvojnásob vhod klubové softshellové bundy. Taky bylo hezké vidět, kolik členů klub má. Bílo zeleno červená, kam se jen podíváš.

Ani v neděli nechybělo finále, s ohledem na menší počet startujících do něj postoupili jen 4 jezdci. A bylo to stejně napínavé jako včera – souboj mezi Pechhackerem, Kolářem, Hlavatým a Kristiansenem byl vyrovnaný. Škoda, že jej zejména na venkovních sekcích nesledovalo více diváků! Vítězem se stal Samuel Hlavatý, následovaný Thomasem Pechhackerem a třetím Jonasem Kristiansenem. Nikdo z nich bohužel není z našeho klubu 🙂

No a pak už zbývalo to jen všechno po sobě pouklízet, že. Betonovou sekci začalo Spro nakládat ještě během finále, prakticky hned po průjezdu posledního jezdce. Na ostatní se vrhli naši členové a brzy se tratě proměnily v úhledně vyštosovanou skládku materiálu čekající na odvoz. Poslední kusy zmizely z parkoviště v pondělí ráno.

I přes nepřízeň počasí byla akce úspěšná. Solidní zájem diváků, pozitivní ohlasy jezdců, titul mistra republiky v kadetech, stupně vítězů v open kategoriích a promese… A hlavně: teď už nebudeme muset v klubu poslouchat Milana, jak pořád vzpomíná “když jsme dělali v devadesátém šestém závod na náměstí, to bylo něco”. Teď už máme vlastní vzpomínku: “To když jsme dělali v dvatisícedevatenáctém C1 na Šantovce…”. Společně sdílené vzpomínky jsou moc fajn.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice UCI, závody. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *