Mám jednu ruku dlouhou

Po těžko uvěřitelných dvaceti letech od premiéry kultovního filmu Jana Svěráka Jízda (1994) se dva členové našeho klubu, říkejme jim třeba Hynek a Luděk, rozhodli vypadnout na chvíli ze stereotypů středního věku a stejně jako hrdinové zmíněného filmu zase jednou prožít něco, na co se bude i po letech vzpomínat. Ke své jízdě si vybrali minulou sobotu a chcete-li vědět, jak to dopadlo, pusťte si písničku a čtěte dále.

Hned na úvod je nutné uvést koproducenta celé víkendové road-movie, kterým je pan  Jindřich Neděla. Bez nesmírné laskavosti jeho osobně a jeho firmy Stavebniny u Komína by si mohli oba pánové leda tak plést doma pomlázky na pondělí. Pan Neděla totiž má jednu ruku dlouhou a byl tak hodný, že nám ji poskytl i s řidičem a autem, na kterém je namontovaná. Ta ruka je hydraulická a  dlouhá je natolik, že dosáhne přes 20 metrů a to bylo přesně to, co Luděk s Hynkem potřebovali.

Vot éto těchnika aneb vozíme dříví do lesa

Přibližně tak daleko od cesty ležely pokácené topoly, jejichž kmeny jsme díky laskavosti dalších lidí (vyjmenovat všechny, kteří našemu klubu pomáhají, by přesáhlo rámec tohoto příspěvku, protože jich je čím dál víc) mohli odvézt do lesa. České přísloví “vozit dříví do lesa” má i svou variantu “vozit mouku do mlejna” a my už v klubu zkusili také variantu vozit kameny do kamenolomu. Hynkovi s Luďkem nicméně scénář ukládal přivézt do lesa dříví a dopadlo to na výbornou.

Takže teď nám v trialparku leží šest kmenů s průměrem přes jeden metr, se kterými nikdo nepohneme a proto jdeme shánět nějakého Kubotu, aby nám s tím pomohl. Můžete se proto těšit na další pokračování – scénář už je hotový, režisér připraven a čeká se jen na koproducenta.