Závody v Hodoníně trošku připomínaly pohádku O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku. Větru i slunce jsme si totiž užili dosytosti a nechyběli ani náměsíčníci – neboť k nim lze asi nejlépe přirovnat výkony některých závodníků. Po skončení soutěže ale všichni ožili jak mávnutím kouzelného proutku a další hodiny neúnavně trénovali na místních překážkách.
Po sedmi letech od poslední (a současně první) soutěže v místním trialparku jsme neměli žádnou představu, co nás čeká. Matně jsme si pamatovali, že tam byly stožáry elektrického vedení , ale to bylo tak vše. Jedno pojítko s oním rokem 2008 jsme dnes ale přeci jen našli. Po soutěži v bufetu u kofoly si junioři Martin, Lukáš a Mára vzájemně ukazovali své závodnické licence a bylo kolem toho spousta veselí, neboť všichni tři na nich mají portrétní fotografie právě z tohoto roku.
Takže jinými slovy – jako bychom tu byli poprvé. Areál není veliký, spíše naopak, přesto se v něm pořadatelům podařilo vytyčit dva krát sedm kontrolních úseků. Před tímto výkonem klobouk dolů. Zároveň to ale znamenalo pro jezdce spoustu skoků z místa, neboť rozjíždět se prostě nebylo kde. Sekce byly hezky jednotného charakteru – buď z pneumatik, nebo z cívek, nebo z betonů a patřily k tomu těžšímu, co jsme si zvykli na domácích závodech potkávat. Základem dobrého závodu je slušné počasí a to se první říjnovou sobotu vydařilo skutečně na jedničku. Silný vítr, který nás provázel už ráno cestou, naštěstí kryly okolní stromy a nedaleká mohutná hmota elektrárny. Slunce na nebi naopak naštěstí většinou nic nekrylo.
Jak poznamenal k minulému reportu Honza Havelka, důležité je i občerstvení, které zde fungovalo také na jedničku, ovšem jen do té doby, než jste si objednali steak a zařadili se do fronty – v tu chvíli byla z jedničky dvojka mínus. Komu se ale podařilo proniknout o kousek vedle ke koláčkům Křížovic “babči”, ten zůstává u hodnocení za jedna. No a pak je tu ještě kapitola burčák, že, kde obsluha byla chvílemi na jedničku s hvězdičkou, chvílemi ale pouze s hvězdičkou…
Ach, málem jsem zapomněl na samotný závod! V elitě zvítězil Martin Kakáč, jen o bod za ním zůstal početnými zástupy místních obdivovatelů a kamarádů provázený navrátivší se domácí David Herka, bronz bral Vojta Křiva. V juniorech se tentokrát žádné velké překvapení nekonalo, Martin Štěpánek se po nedávných zkušenostech ve světě nenechal těžšími sekcemi zaskočit a s přehledem zvítězil, za sebou nechal druhého Máru Pochtiola a také v úvodu zmíněného Náměsíčníka – neboť Lukáš Janka jel zpočátku doslova jako ponocný a teprve poté, co se mu několika příšernými šlápnutími podařilo konečně zapudit pryč svůj doprovod, si druhé kolo docela užil (byť se skoro stejným počtem bodů jako první).
V přeborové kategorii senior vládne neúnavný přijímač kosmické energie Tomáš Zedek, druhý Tadeáš Kříž a se třetím místem se musel spokojit Jirka Rössler, který závod odjel na vypůjčeném kole, protože svůj Ozonys před soutěží přelomil doslova na dvě půlky – takže pro ty, kdo tvrdili, že tento rám zlomit nejde, je tu odpověď: ano, dá se to. V kategorii minime zvítězil Adam Kosík, byť energie, která z něj chvílemi vyzařovala, nebyla ani kladná, ani kosmická. Druhý skončil Tomáš Vepřek, jehož jízda byla dnes příliš sevřená a stísněná na to, aby ji provázela spokojenost. “Je to tu celý zadrátovaný a k tomu ty dva komíny“, konstatovala Kateřina při pohledu na vedení vysokého napětí přímo nad sekcemi a elektrárnu v pozadí. Možná na těch energiích něco opravu je, tolik náměsíčníků najednou obvykle náš klub na závodech nemívá. Třetí místo v minimech Petr Mokrý. V benjaminech se zadařilo domácímu Dominiku Sabáčkovi, místní prostředí a publikum vykonaly své. Obvyklý vítěz této kategorie Kryštof Hanzal tak tentokrát musel vzít zavděk druhým místem, třetí s odstupem Martin Damborský. V poussinech vyhrál Vojta Vepřek, který na dnešní závod s ohledem na výše zmíněné trable svého bratra získal jako doprovod tátu, ten s ním pečlivě prošel tratě (zatímco Vojta vypadal, že kouká po vejrech) a Vojta je pak přesně a čistě (druhé kolo za nulu!!!) projel, takže tak úplně po vejrech asi přeci jen nekoukal. Vojta Hříbek tak dnes druhý a za nimi Ondra Maulis. Kompletní výsledky najdete zde.
Celkem přijelo na závody do Hodonína 83 jezdců. Výrazný podíl na tom má více než desetičlenná smečka nováčků v růžové hobby kategorii, která po svých prvních závodech minule v Kyjově dorazila i sem. Doufejme, že vydrží a časem je začneme vídat i ve vyšších kategoriích. A také doufejme, že příští závody v Hodoníně budou dříve než za dalších sedm let.
Z našeho klubu závodilo devět jezdců. Kromě výše zmíněné trojice to byli tři teroristé v benjaminech. Karel Šnábl zajel v rychlém čase jednu trojku a vyneslo jej to na pátou pozici – vzhledem k tomu, že pořadatelé vyhlašovali a odměňovali jezdce právě až do pátého místa, tak měl určitě radost. Honza Šmiřák také zajel jednu sekci za tři, ale s horším časem byl až šestý – ale radost měl i on, protože mu Vojta Křiva slíbil, že když nebude mít plný počet, bude jej na Fichtl Cupu tlačit do kopce, až mu zdechne motor. Hurá! Tomáš Valenta bohužel nedal ani tu jednu trojku a s plnou kartou skončil na posledním, osmém místě. Vojta Koblížek v bílé hobby zajel výborně první kolo jako druhý nejlepší v kategorii. Radost a euforie bohužel nevydržely, ve druhém kole nasbíral o tři pětky víc, než by chtěl a propadl se až na čtvrté místo. Velmi podobně pojal soutěž Vašek Hrdička. Po prvním kole druhé/třetí místo v růžové, ve druhém kole ale neudržel koncentraci a rovněž tři koule znamenaly až celkově páté místo. Filip Ehrmann na některých sekcích dal průchod emocím a skončil mezi růžovými dvanáctý. Po závodě ale vše zapomenuto a zbytek odpoledne strávil tréninkem na obtížnějších bílých tratích.