Kutná Hora: Z mechu a kapradí

Před letošními závody na Sionu se člověk nemohl ubránit obavám. Kluzké, mechem obrostlé kameny si všichni z loňska dobře pamatovali a pohled na předpověď počasí také zrovna neuklidnil: déšť sice na víkend už nehrozil, ale ranních osm stupňů nad nulou ano. Přesto poslední venkovní závod sezony přilákal přes osm desítek závodníků – a čekalo je příjemné překvapení.

Podzimní barvy alejí kolem silnice při ranní cestě do Kutné Hory připomněly sérii podzimních závodů v Děčíně před pár lety – stejně bývaly zbarvené smíšené lesy v labském údolí. Paměť si ověřuji v archivu (vy můžete také), byly to roky 2005 až 2009 a skutečně se závodilo desátého i čtrnáctého října. Sjíždím v archivu dál do minulosti a ejhle, v letech 2001 až 2003 se přímo v Kutné Hoře závodilo ještě o týden později, kolem dvacátého října… Takže nihil novum sub sole, to jen my jsme zpohodlněli.

Údolí pod hradem Sion nabízí terény světové úrovně, čtyři soutěže BIU mistrovství světa se zde konaly na přelomu tisíciletí. V loňském roce tratě kopírovaly právě poslední z nich, nicméně ukázalo se, že obtížnost MS je pro české národní mistrovství přeci jen hodně vysoká. Přestože pásky letos byly prakticky na stejných místech jako vloni, náročnost byla výrazně nižší. Závodníci to ocenili a soutěž je mnohem více bavila, i když ze sportovního hlediska je to ústupek.  Spíše ale byly tratě chystány na mokrou variantu, která se naštěstí i přes přeháňky v průběhu týdne nekonala – po letošním suchém létě les vodu bez potíží vstřebal a během závodu nakonec krátce vykouklo i slunce

Více než silové skoky se tentokrát po jezdcích vyžadovala precizní rovnováha a přesnost, pozornost nesměla v sekci polevit ani na chvíli. Desítky kamenů, na každém z nich to může sklouznout. Ze soutěží v trialparcích jsme si navykli, že máme přehled o dění jak na malých, tak na velkých tratích – zde se ale mladší se staršími potkávali kromě startu a cíle jen zřídka. Zajímavým zpestřením byly dvě čety těžkooděnců v brnění a s halapartnami, které několikrát pochodovaly od hradu či k hradu. Je vidět, že údolí láká k hrám nejen biketrialisty.

Závod stejně jako vloni připravila Sportovní komise biketrialu a organizační zajištění bylo tentokrát bez chyb. Zdá se také, že se komisi konečně podařilo prolomit “prokletí” nízké účasti, s nímž se dosud na svých závodech setkávala.

Výsledky závodu najdete zde. Elitu vyhrál Vašek Kolář, juniory Lukáš Janka, seniory Tomáš Zedek, minimy Adam Kosík, benjaminy Dominik Sabáček, poussiny Denisa Pecháčková.

Za fotogalerií vás tentokrát nasměruji na stránky Biketrialu Kyjov, protože jednak od nás nikdo neměl čas fotit, jednak ta jejich je opravdu moc povedená – nevím, kdo z kyjováků je autorem, ale je vidět, že předtím, než zmáčkne spoušť, tak nad záběrem přemýšlí. Doporučuji oboje (galerii i přemýšlení).

Výsledky olomouckých jezdců

Z našeho klubu, jak již bylo uvedeno dříve, do Kutné Hory vyrazilo sedm závodníků. Vašek Hrdlička a Filip Ehrmann se trochu ztrácí v tom davu téměř dvaceti růžovek, umístění ve druhé polovině výsledovky –  dvanácté a čtrnácté místo. Vojta Koblížek v bílé hobby moc hezké druhé místo, je vidět, že ten otravný trénink rovnováhy na obrácené paletě má smysl. Vojta Vepřek v poussinech přidal další stříbro stejně jako jeho brácha Tomáš v minimech, Tomáš Valenta v kategorii benjamin skončil na místě čtvrtém. Lukáš Janka, jediný z našich jezdců, kterého jsem stihl pozorovat na sekcích, jel opravdu moc hezky a tentokrát jej musím pochválit – za první místo v juniorech si to jednoznačně zaslouží 🙂