Report: Start sezony v Brně

Již od půlky dubna se ta informace šířila šeptandou a minulý týden už to věděli všichni: tratě v Brně jsou (zaručeně!)  strašně těžké, je to špatně našipkované a v prvním závodě sezony to bude samá pětka. Protože drby a šeptanda, to je něco pro nás, bulvární novináře, nařídil jsem si na sobotu budíka na sedm ráno a vyrazil spolu s Lukášem do Brna zjistit, co je na tom pravdy.

Cestu do Kníniček znám za ta léta jako své boty, takže zkušeně sjíždím z dálnice ještě před Brnem, hrnu to kolem Zvonařky a Ronda na Poříčí a vzpomínám přitom na studentská léta. Za Pisárkama jsem se asi ponořil do vzpomínek trochu moc, takže omylem míjím odbočku směr Prýgl, chybu se snažím napravit kličkováním přilehlými městskými částmi, abych se dostal zpět na tu správnou čtyřproudovku, a na závod přijíždím úplně jako Santa Claus – tedy Komínem…

Louka na střelnici je už skoro plná aut, Lukáše posílám na registraci a sám se zdravím s kde kým, s některými jsme se viděli naposledy na podzim, s jinými letos už poněkolikáté. Opalovací krém a sandály jsou pro dnešní den dobrá volba, kam se hrabou hamerští se svým sněhem z minulého týdne, tohle je úplně jiné kafe!

V deset hodin startují první kategorie. Na všechny bez výjimky čekají dvě kola po sedmi sekcích. Velké tratě jsou vesměs postaveny na kamenech, jen jedna vede přes betonové skruže a druhá využívá umělé prvky, cívky a žlutý likosácký vodopád – k té se ještě vrátím. Malé tratě pak využívají tradiční písčitou hrabačku (fakt by mě zajímalo, jestli v rámci brigád ten písek po závodech nějak nosí zpátky na kopec nebo jak to dělají, že ten svah po tolika letech ještě nezmizel), ale i kameny a dřevěné prvky. Většinu času (pokud se zrovna někde nezapovídám a dokud mě jezdec nevyhodí) se snažím dělat doprovod Lukášovi na juniorských tratích, takže bohužel dění na těch malých vnímám jen koutkem oka. Stále hledáme ty “strašně těžké” tratě, ale ani Lukáš, ani Mára Pochtiol nemají s kameny větší problémy. Rovněž v elitě je vidět, že jezdci, kteří přes zimu poctivě trénovali, zvládají své sekce se ctí.

Není to ale jen zimní přípravou. Jedním z argumentů, které zazněly proti obtížnosti tratí, bylo, že se “jedná o první závod sezony”. Pro většinu těch, kteří stáli na stupních vítězů, to ale byl již čtvrtý, pátý či šestý letošní závod. Byly tu přece dva zimní halové závody v Čechách a jeden na Slovensku, byly tu dva domácí závody UCI, bylo tu několik soustředění a tak dále. Dost příležitostí doladit formu, respektive vůbec z formy nevypadnout. Takže ano – sekce v Brně nebyly snadné, ale jak správně poznamenal Tadeáš Kříž: “Však to jsou nominační závody, ty nemůžou být lehké!”

V poussinech suverénně zvítězil Marek Nagy (29 TB) ze Slovenska, u kterého je opravdu radost sledovat, kam se za ty dva roky, co se známe, posunul, daleko za sebou nechal další grosse-talent Jirku Sehnala (54 TB) z Blanska i Radima Ženatého (58 TB). Ano, v poussinech, jak vidět, byly trestné body vysoko. Ředitel závodu Jirka Damborský vysvětlil, proč: “Stavěli jsme to tak, aby si zajeli i Vojta Vepřek s Vojtou Hříbkem. Bohužel letošní startovní listina byla zveřejněna až týden před našim závodem, kdy jsme už měli tratě hotové a až z ní jsme zjistili, že oba Vojtové nepojedou poussiny, ale benjaminy a předělávat tratě už jsme neměli kdy.” Nelze rozebírat každou kategorii zvlášť, pokud nemá být z reportu román, takže dnes to byli poussini, příště zase někdo jiný a dále jen telegraficky: v benjaminech zvítězil Jakub Mudrák, v minimech Tomáš Vepřek, ve feminách Bětka Pečínková, v seniorech Tomáš Zedek. Juniory vyhrál Marek Pochtiol, elitu Vašek Kolář. Hobíky a kompletní výsledky najdete zde.

Celkem v závodě startovalo 105 jezdců včetně desítky ze Slovenska. Nejpočetnější letos zjevně bude bývat hobby růžová, ve které dnes nastoupilo 24 těch nejmenších závodníků. Pro další pořadatele to bude znamenat dobře rozplánovat časový harmonogram soutěží a rozfázovat starty kategorií tak, aby se předešlo frontám, které měl nával 68 jezdců na malých tratích na svědomí. Na velké tratě tak, pokud dobře počítám, zbylo 37 závodníků a fronty zde nebyly prakticky žádné.

Vrátím se ještě k onomu žlutému vodopádu. Modré tratě byly přiřazeny k žlutým a červeným, což dává čím dál větší smysl jednak s ohledem na výkonnost jezdců, jednak kvůli jejich počtu – dohromady to dnes bylo 16 jezdců, kteří by jinak ještě více prodlužovali fronty na malých sekcích. Znovu se ale ukázalo, že zrovna vodopád asi není ta nejlepší překážka, kterou by minimáci museli jezdit. Tentokrát pro ně žluté schodiště končilo seskokem z ostré hrany dolů na položenou cívku a odtamtud na zem. Ne všichni si na skok troufli, kolo spouštěli dolů a balancovali vysoko na hraně na jedné noze. Podle národních sportovních řádů byl seskok v pořádku – výškově to byl nějaký metr čtyřicet, česká pravidla pro minime povolují 1,50 m (i když mezinárodní jen 1,20 m), ale pokud by jezdec nahoře na hraně udělal chybu, tak dolů na zem vedle cívky to měl tři metry, měřeno od nohy 🙁 Naštěstí žádný problém nenastal, uf.

Výsledky olomouckých závodníků

Z našeho klubu přijelo do Brna devět jezdců. Dvě zlaté a dvě stříbrné medaile jsou potěšující výsledek. Lukáš Janka v juniorech si nechal vítězství utéct o dva bodíky a s 19 TB skončil druhý, ale potvrdilo se, že těžké závody mu sedí lépe než ty lehké. Tomáš Vepřek zvítězil v minimech s 27 TB a dvanáctibodovým náskokem i přesto, že na poslední sekci v obou kolech chytil pětku jen proto, že nevěřil svému okolí a hnal se zbytečně zbrkle dopředu i přesto, že času měl dost.

Tomáš Valenta v benjaminech obsadil své oblíbené páté místo, kdyby mu ale neusmeklo kolo na sypkém podkladu, tak by – no jo, kdyby! Vojta Vepřek jel dle slov svého doprovodu, trenéra, sponzora a otce v jedné osobě “nejhůř, co jsem kdy zažil!”, kteréžto sdělení Milan provázel výraznou gestikulací i mimikou. No, Milane, ještě jsi asi nezažil všechno, jiní by mohli vyprávět a Vojtovo osmé místo je na první závod v benjaminech slušné. Vojta Koblížek se stejnými body hned za ním byl rovněž poprvé v zelených tratích a některé překážky by nedělaly problém – kdyby ležely na zemi a nebyly ve vzduchu a kolem nich díra. Takže stačí jen porovnat si to v hlavě.

Vašek Hrdlička letos také přešel o kategorii výš, z růžovky do poussinů. “To by člověk nevěřil, jak jsou ti poussini fyzicky nároční”, konstatoval táta Libor a teď nevím, jestli mluvil za jezdce nebo za sebe. Každopádně Váša svůj cíl splnil – tři tratě pokořil za 3 body a znamená to 6. místo. Honza Šmiřák v zelených hobíkách pokořil s trojkou trať jedinou, což mu vyneslo místo 8.

A teď pozor, fanfára pro Hynka Straku! Hynek konečně sklidil plody svého poctivého tréninku a řady odježděných hodin navíc a zlatá trofej v bílé hobby je jeho! Je o vlásek unikl stejný úspěch Filipovi Ehrmannovi, který v růžových hobby na nuly skončil na i tak skvělé, přesto ale pouze stříbrné pozici. Tak třeba to příště vyjde i Filipovi.

Kompletní výsledky

Tento odstavec je tu speciálně pro pana Honzu Doležala z ÚAMKu, který se mě snaží učit  (povětšinou však marně) psát reporty stručně, přehledně a tak, aby zaujaly od první věty a udržely čtenářovu pozornost až do věty poslední. A samozřejmě tak, aby i ten, kdo je jen rychle přeletí očima, našel co hledá – v tomto případě tento odkaz na kompletní výsledky (který už tu ale jednou v textu byl). Pane Doležale, díky za pozornost, kterou našemu malému neolympijskému nemotorovému biketrialu věnujete ve sportovním zpravodajství ÚAMK!

Závěr

Proslýchá se, že druhý závod MČR/PČR, který se pojede v neděli 22. května v blanenském trialparku, bude… – ale víte co, to jsou jen drby a šeptanda, raději se přijeďte podívat na vlastní oči a vyzkoušet to na vlastní pedály.

Osobní dovětek: Neměl jsem to v úmyslu, ale bohužel při přebírání smlouvy pořadatele na náš závod jsem si dovolil zeptat se na upřesnění asi dvou jejích bodů a v odpovědi předsedy sportovní komise mi bylo vytknuto (mimo jiné), že se mi stále něco nelíbí a že v každém mém článku jsou různé skryté narážky a kritika. Jak říkám, neměl jsem to v plánu, ale když v každém článku, tak chtě nechtě musím něco skrýt i sem, to se nedá nic dělat, že. Takže ano, nelíbí se mi třeba to, že na oficiálních webových stránkách není před prvním závodem ani slovo o tom, že začíná biketrialová sezona – považuji to za neprofesionální jak vůči jezdcům, tak vůči sponzorům a partnerům seriálu. Nelíbí se mi, když licence na sezonu dostanu dva měsíce po odeslání žádosti, hodinu před startem prvního závodu. Nelíbí se mi, když je mi na schůzce vedoucích SC v listopadu slíbeno, že smlouvy pořadatele dostaneme všichni do konce ledna a pak ji dostanu na začátku května. Ano, je možné smést všechny výhrady ze stolu slovy “jsme malý sport a co jako chcete”, ale myslím si, že i v malém sportu je možné napsat na oficiální web “Sezona začíná již za týden” a že i v malém sportu je možné dodržovat sliby. Jsou to drobnosti, biketrialu přitom mohou jen pomoci.