Report: Velké prádlo v Kutné Hoře

Od posledního závodu v lese pod hradem Sion u Kutné Hory uteklo jen něco málo přes půl roku, takže místní kameny měla většina jezdců ještě v živé paměti.  Tratě se navíc od říjnové soutěže příliš nelišily, závodníci se tak mohli cítit jako doma. Konkrétně jako doma v prádelně, protože po divokém počasí minulých dní bylo v lese těžké vlhké dusno, které ohlašovalo důkladné závěrečné máchání. To ale předbíháme.

Část závodníků se do Chlístovic (neboť tak se jmenuje obec, kam katastrálně místo závodu spadá) vypravila již v pátek večer – jednak cesta není úplně krátká, je to „až kdesi ve Středních Čechách“, jednak řada z nás měla v plánu spojit sobotní závod s nedělními Hrami mládeže a pojala tak víkend jako výlet. Na louce u Svatého Ondřeje proto vyrostl sympatický paddock.

V lese na jezdce čekaly 100% přírodní sekce, kamenná pole zde vznikla přirozeným zvětráváním, takže na lidské ruce zbylo už jen natlouct kolíky, natahat pásky a nalepit šipky. Tato přeměna lesa na závodiště by nebyla možná bez dvojice Karel a Karel (hnědé podšálky jim naštěstí vracet nemusíte).  Sedm „malých“ tratí pro mládež a hobby bylo situováno na dně údolí podél potoka, za osmi „velkými“ tratěmi museli eliťáci, junioři a senioři šplhat víc nahoru do svahů a právě sekce situované do balvanitého pole pod skalami patřily mezi nejnáročnější. Zde podal obdivuhodný sportovní výkon i rozhodčí Marek Jandásek, protože jen projít kolem jeho tratě nebylo vůbec jednoduché.

Malé jezdce potrápily rozjezdy v nerovném kamenitém terénu, případně různé nástrahy a „pasti“ ukryté pod vrstvou suchého listí. Na velkých tratích jezdcům při skocích hodně času zabralo hledání ideální odrazové plošky, svou „daň“ v podobě pětek si vybralo i několik viklajících se menších šutráků a nevyplácelo se podceňovat ani pláty mechu, do kterých byly kameny zabaleny jak do županu 🙂 Naštěstí ale deště, které se už sedm dní honí nad republikou sem a tam, se buď Chlístovicím vyhnuly, nebo se stihly vpít do vysušené země. Sekce tak byly suché, až na výjimky průjezdné a nebyly ani přehnaně dlouhé.

Jak se ukázalo v závěru soutěže, obavy z deště nebyly vůbec liché. Odpolední obloha černala víc a víc a nakonec se nebe otevřelo. Většina jezdců v té chvíli už měla dojeto a odpočívala u občerstvení nebo o kus dál na parkovišti v autě, někteří ale ještě dojížděli soutěž.  Ti se pak nevyhnuli důkladnému vymáchání.

Radost ze závodu bohužel narušil škaredý pád Tomáše Kočičky, který se po odskoku za pásku dostal na kraj skalního bloku a následoval pád do víc než třímetrové hloubky. Dopad na kameny dole zvládl Tom ještě poměrně dobře plus minus na nohy, ale vzápětí za ním přiletělo i jeho kolo, trefilo jej do obličeje a výsledkem je zlomená očnice. Doufejme, že hojení proběhne bez komplikací a brzy Tomáše uvidíme zpátky na kole.

Výsledky

Kompletní výsledkovou listinu najdete zde. Jezdcům našeho klubu se v Kutné Hoře dařilo. Lukáš Janka v juniorech předváděl vyrovnaný souboj s Markem Pochtiolem, v součtu měl o jeden trestný bod méně a stejně jako na podzim ve své kategorii zvítězil. Tomáš Vepřek s desetibodovým náskokem zvítězil v minimech a kdyby nezakopl v sekci o kořínek, mohlo být bodů ještě méně. Další místo na bedně získal Hynek Straka v bílé hobby, konkrétně to bylo místo třetí. Tomáš Valenta se v benjaminech po krátkém zaváhání na minulých závodech v Blansku vrátil na své oblíbené páté místo, zatímco Vojta Vepřek i nadále zkouší, kolik vydrží Milanovy nervy a obsadil předposlední, deváté místo. Vašek Hrdlička se prvním rokem statečně pere s poussinskými tratěmi a v Kutné Hoře zajel i jednu nulovku, paráda, ono to půjde.

Po vyhlášení a převlečení do suchého (nejen ti, co zmokli, ale i ti, co sice nezmokli, ale zato spadli do potoka, že, Tome?) se karavana vydala na cestu do Šiklova mlýna a já zde mohu report ukončit tím v dětství nenáviděným slovním spojením “pokračování příště”.