Ochoz: návrat ke kořenům. Doslova

ochozLetošní jarní soustředění se od toho loňského lišilo asi jako nebe a dudy: jiné místo, úplně jiné počasí a prakticky kompletně nové složení účastníků. Rozhodnutí akci z větší části uzavřít pro veřejnost ale nelitujeme, protože tento klubový “team-building” dopadl na jedničku.

Na turistické základně v Ochozi jsme nebyli poprvé – jarní soustředění se tu konalo už dvakrát, v letech 2014 a 2015. Pak, jak se postupně efektem sněhové koule nabalovali další a další účastníci, jsme se přesunuli do prostornějšího Domašova. Tam vloni zmíněný efekt zafungoval stoprocentně: nejen, že počet přihlášených dosáhl 100 osob, ale také napadl ten sníh. Asi to bylo znamení, že jsme dosáhli hraničních hodnot. A tak letos, místo do Hraničních Petrovic a Domašova, zase zpět do Ochozi.

A protože nám na podzim do klubu nastoupilo 15 nových dětí, vyšlo nám po připočtení rodičů a trenérů, že obsadíme celou ubytovnu víceméně sami.

V úvodu jsem psal, že se oproti loňsku to byly nebe a dudy: namísto sněhové nadílky nás čekaly 4 letní dny – přestože kalendář stále ukazuje duben, teploměr se držel (a drží doteď) na 25°C. Místo šedesáti jezdců jen čtvrtina. Namísto ostrých kamenů v lomu kořenová stráň nad chalupou – ano, nadpis “Návrat ke kořenům” je mnohosmyslný.

To, že se jezdci po třetím tréninku plouží zpět jako mátohy, aby po obědě zázračně ožili a rajtovali po paletách na louce před chalupou už nás nepřekvapuje – navíc kromě kol měli i řadu dalších lákadel, potokem počínaje a lanovými překážkami konče.

Potěšující je, že stranou nezůstali ani rodiče. Ti tedy o potok a lana až takový zájem nejevili a přikutáleli si svoje atrakce, u kterých vydrželi vždy dlouho do noci, ale do tréninků se zapojili se stejnou chutí. “Na mě nezbyl žádný jezdec? Tak to teda ne, já chci také někoho trénovat!”, hlásil se do práce Honza v neděli ráno.

Na tom, že tahle parta po čtyřech dnech odjížděla domů sice unavená, ale s dotazy “kdy bude další soustředění”, mají hlavní podíl nejen šéftrenér Kuba Valenta a šéfkuchařka Martina Valentová, ale opravdu všichni účastníci bez rozdílu – musel bych je vyjmenovat všechny. Díky za to! A poděkování patří i kamarádům ze Slovenska a Pavlovi Procházkovi z přerovského klubu, kteří těm našim předali něco ze svých trenérských zkušeností.

Takže kdy že bude to další soustředění? Asi někdy o víkendu koncem května nebo začátkem června. Bez velkého organizování – jen domluvit místo, nabalit kolo, jídlo, přihodit spacák, karimatku a stan a vyrazit.

Příspěvek byl publikován v rubrice klub. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *