Pepča to konečně dokázal

Meteorologové slibovali deštivou sobotu a jak si člověk jindy přeje, aby se tentokrát mýlili, tak to nevyšlo – nemýlili se. Od rána pršelo střídavě jemně a hustěji – nasednout do auta a vyrazit do Moravského Krasu k Holštejnu do areálu Velká Dohoda na poslední letošní cyklotrialové závody tak vyžadovalo jistou dávku sebezapření. Počet těch, co počasí navzdory přijeli, příjemně překvapil. A rozhodně neudělali chybu: areál bývalého lomu nabízí řadu atrakcí. Nás ale nezajímala lanová centra ani ferrátky ve stěně lomu, ale tratě vytyčené na hromádkách kamení v lomu a okolí.

Z našeho klubu dorazilo pět jezdců. V promese nechybělo bratrské duo Matyáš a Pepa doplněné nebratrským sousedem Pájou. Pepa nasadil zamračený kukuč a bylo proč: tratě byly totiž velmi lehké! Ale jen pro toho, kdo umí a to byli všichni tři výše jmenovaní. Je třeba se soustředit a neudělat chybu. Shodné počty bodů i šedesátek/padesátek znamenaly nutnost rozstřelové sekce. O první a druhé místo bojoval úspěšně Pepa se soupeřem z Veselí a vyhrál! Poprvé první. Matyáš s Pájou bojovali mezi sebou o třetí a čtvrté místo a dopadli přesně v pořadí, jak jsem je napsal. Další jezdce jsme měli v poussinech: Věnek natěsno (na šedesátky) skončil na třetím místě, Kuba pak na místě sedmém. Věnek asi neuvažoval primárně ve stylu “proč jet domů s jednou bronzovou medailí, když můžu mít dvě”, ale přesně tak dopadlo jeho přihlášení k druhému závodu v benjaminech (Honza: “Věnek je v poussinech na bedně, tak nemůžeme jet domů a ať ten čas nějak vyplníme.”). Všem našim jezdcům gratulujeme, Pepčovi přeci jen trošku víc než ostatním 🙂

Odměnou každému, kdo dojel závod do konce, byla jízda na lanovce přes celý lom – a děti si ji viditelně užily.