První závod sezony přilákal téměř šedesát účastníků – přesně to bylo 58. Někteří přijeli do haly na pevnůstce poprvé, jiní nevynechali zatím žádný z dosavadních tří ročníků zimního závodu. Jaký tedy byl ten letošní, čtvrtý?
Aktualizováno: Fotogalerii najdete na Rajčeti
Tři sekce jsme nachystali v tréninkové hale, kterou jsme kvůli tomu celou přeskládali a vyluxovali – i to je jeden z důvodů, proč zimní závod děláme, v hale jsme od listopadu a naše jezdce už začíná trochu nudit. Čtvrtý úsek byl připravený pod přístřeškem – od loňska tam zůstalo složených pár betonových skruží, doplnily je dva kontejnery a luxusní trámy z bouračky. A taky studený vítr, který trápil jezdce ve frontě – malou ochranu poskytoval stan u startovací zóny. V hale bylo o poznání příjemněji.
S ohlasem se setkala akce “girl power”, kdy každá startující dívka mohla přihlásit druhého jezdce zadarmo. Jako pořadatelé jsme tak sice přišli o osmnáct set na startovném (kolik dívek se závodu zúčastnilo, jestliže startovné bylo 200 Kč?), ale dámská volenka byla pro všechny příjemným zpestřením.
V deset hodin závod odstartoval. Pochopitelně, že se muselo čekat ve frontách, dopoledne jelo 45 jezdců a počty jsou to jednoduché – na každé sekci jich čekalo deset. Spousta času na povídání.
Nejvíce jezdců měla kategorie promesa na růžových tratích – mezi nejmladší děti a začínající jezdce se po kratičkém váhání zařadili i tři tátové z Blanska, kteří tak do místy urputného závodění vnesli trochu veselí – průjezd tunelem jsme skutečně nestavěli na dospělého jezdce na 26″ kole. Vítězem se stal malý Jirka Sehnal z Blanska, druhé místo patří Vaškovi Hrdličkovi z Olomouce a třetí stupínek si zabral Dan Králík také z Blanska.
V poussinech zvítězil domácí jezdec – Vojta Vepřek o dva body porazil svého rivala a jmenovce Vojtu Hříbka. Společnost na stupních vítězů jim dělala – stejně jako tolikrát v minulé sezoně – Eliška Hříbková, která už od osmi hodin pilně trénovala před halou na tréninkové zóně. Osobně si myslím, že hlavně proto, aby se zahřála po noci strávené ve spacáku v autě na parkovišti, kam s tátou dorazili už o půlnoci.
První místo na zelených tratích vybojovala Bětka Pečínková, následovaná Dominikem Sabáčkem a teprve devítiletým Jakubem Mudrákem ze Záriečí. V minimech vyhrál Marek Pochtiol, druhý Adam Kosík, třetí Petr Mokrý.
Vzhledem k počtu jezdců se původně plánované vyhlášení výsledků posunulo z půl druhé asi o hodinu. Ve tři hodiny ale už bylo všechno připraveno ke startu modré a červené kategorie. Do modré nastoupili jen čtyři jezdci, pro medaile si dojeli znovu Mara Pochtiol, David Budský a Vojta Streit. Mája Křivová si na první sekci zvrtla kotník a musela závod vzdát – tak doufáme, že je to opravdu jen výron a bude zase brzy fit. Na červených sekcích bojovalo deset jezdců. Vašek Kolář neměl konkurenci, samé nuly na kartě mu přinesly zlatou medaili a voňavý suvenýr z Olomouce 🙂 Za ním skončil Vojta Křiva, který venkovní sekci dojížděl už za stmívání, třetí medaili si odvezl Martin Štěpánek – i když to chvíli vypadalo, že nic odvážet nebude, když jejich vozu vypověděla službu baterka (“třináct let věrně sloužila, nevím, proč najednou nechce?”).
Z olomouckého klubu nastoupilo díky přetrvávajícím virózám (které úřadují ve všech týmech) “pouze” třináct jezdců. Vašek Hrdlička zabodoval v promese a vezl si domů stříbrnou medaili, Daník Opletal na svém prvním závodě skončil čtvrtý, dobře zajel i šestý Filip Ehrmann. Vojta Vepřek dokázal zvítězit v poussinech, bramborovou medaili měl-neměl Vojta Koblížek, šestý Táda Mahr, sedmý Hynek Straka, devátý Adam Kunčar. V benjaminech jsme měli dva jezdce, Tomáš Valenta skončil šestý, Honza Šmiřák osmý. Tom Vepřek jel minimy a bedna mu unikla o jediný bod a musel se tak spokojit se čtvrtým místem. Vojta Streit překvapil a odpoledne se statečně pustil do modrých sekcí, obsadil třetí místo. Lukáš Janka na půjčené šestadvacítce vyjel sedmou příčku na červených tratích.
Nesmím zapomenout na poděkování rozhodčím – tentokrát to neměli jednoduché, především ti, kdo pískali venku. Kuba, Hynek, Luděk – to jsou ti, kdo na sebe tenhle nevděčný úkol vzali. Díky ale patří i těm, kdo byli hezky “v teple” haly – Vendulka, Lukáš, Vojta, Matěj a odpoledne Adam a také Libor, pro kterého to spolu s Hynkem byla premiéra a doufáme, že jsme je se stopkami v rukou neviděli naposledy. Přeci jen bez rozhodčích se závod dělá dost blbě, tak si musíme nějaké vychovat. Blbě se dělá závod i bez bufetu, cen a bez sekcí, takže už bez jmenování díky všem, kdo se na přípravě podíleli.