Report: Zimní závod Prusice

Dostal jsem v pátek večer e-mail od Lubo Janošky ze Slovenska. Našel ve svém archivu materiály k zimnímu poháru 2004, v rámci kterého v šesti slovenských městech proběhlo od ledna do března šest(!) halových závodů v biketrialu. Na ně pak navázala letní venkovní sezona. K tomu dodává:  „Myslím, že tu niekde vznikla systematická práca z ktorej vyšli všetci budúci majstri sveta….Tu začínali Tatiana Janíčková, Kristína Sykorová, Laco Janoška, Jano Kočiš, Mirko Kolárik, Samo Grečner, Miško Ivan, Tomáš Kalús…“ V době, kdy Lubo seděl u počítače a psal mail, já seděl za volantem a jel na letošní druhý český zimní závod do Prusic u Kostelce nad Černými lesy…

Z Moravy jsou Prusice přeci jen trochu z ruky, necelých 300 km cesty z Olomouce znamenalo volit mezi brzkým ranním vstáváním nebo přespáním na místě, což vzhledem k nočním teplotám klesajícím k nule také mělo své půvaby, stejně jako hledání cíle cesty v hluboké tmě.

Závod samotný byl připraven v bývalém kravíně, který vlastní sdružení Sportovci středočeského kraje a místo skotu v něm prohání trialové motorky a kola. Stabilně nainstalované překážky se trochu odlišují od toho, co známe z jiných hal limitovaných stěhováním i prostorem: navezená hlína, kameny, klády, ale i pneumatiky a palety – zkrátka ode všeho trocha. Hala byla po ránu vymrzlá, což by nevadilo, horší byla poměrně velká prašnost z hliněných překážek – trénink na španělskou Odenu :-). Protože se jednalo o volný závod, bylo i značení tratí volnější, ale ne natolik, aby nebylo jasné, kde trať začíná, kudy vede a kde končí. Sekcí bylo pro každou kategorii pět, jely se na tři kola. Některé byly docela dlouhé a nedaly jezdcům čas na oddech, jiné byly „na pohodu“.

Trochu zklamáním proto byla nižší účast jezdců. Částečně je na vině určitě to, že většina biketrialové členské základny je z Moravy, ale jak podotkl ředitel závodu Libor Pecháček, „my také jezdíme k vám na Moravu na každý závod tři sta kilometrů“.  V Říčanech a okolí český biketrial začínal, pořád se tu drží a v současnosti je tu i příznivá konstelace lidí, kteří mají zájem se mu věnovat jezdecky i organizačně. Podpořit je tím, že přikodrcáme po D1 na jejich závody může pomoci tomu, že se Říčany (Prusice, Tehov a další lokality) stanou stálicí v kalendáři soutěží. A to by bylo dobře, místní terény i lidé za to stojí.

Dopoledne nastoupilo 25 závodníků. V minimech vyhrál Mára Pochtiol před Tomášem Vepřkem a Ondrou Krúpčikem, v benjaminech zvítězil Dominik Sabáček následovaný Martinem Damborským a Štepánem Šillerem. První místo z poussinů si odnesla domácí Denisa Pecháčková, která se zlepšovala kolo za kolem, na rozdíl od druhého Vojty Hříbka, který ještě po druhé kole vedl. Vojta Vepřek si na začátku nasbíral tolik bodů, že ani výborné třetí mu nevyneslo lepší než třetí příčku. V kategorii promesa původně určené jezdcům do šesti let se nakonec mohli svézt všichni ti, kdo si netroufli na bílé tratě. O první tři místa se podělili Tomáš Klempa, Jirka Sehnal a Jakub Kalaš, diplom a čokoládu si ale stejně jako v poussinech odvezli všichni zúčastnění.

Odpolední soutěž ostartovala ve dvě hodiny. Po dohodě s jezdci  bylo zvoleno bodování podle UCI, tedy kdo chtěl nulu, tak žádné šlapky ani ližiny… V červených tratích hobby vyhrál Lukáš Janka, v závěsu za ním Marek Pochtiol, kterému dopoledních patnáct sekcí nestačilo, třetí místo Lukáš Valný. Tato kategorie byla setkáním generací, kromě vítězů ve věku plus minus patnácti let nastoupili i jezdci narození ve stejných letech, jako jejich rodiče.

Setkáním byla i kategorie elite, tentokrát ve smyslu setkání jezdců, které jsme zatím znali prakticky výhradně ze závodů podle pravidel BIU s jezdci, kteří preferují UCI pravidla. Nebudu zastírat, že i mě by se líbilo, kdyby takovýchto „společných“ podniků přibývalo, bez ohledu na to, podle jakých pravidel se pojede. Ostatně, červnový dvoudenní závod ve Velké Bystřici by měl být právě jedním z takovýchto setkání. Elitním tratím v Prusicích dominoval více než dvoumetrový výskok na pneumatiky. Rozjezd z parkoviště podle libosti a malý „nakopávák“ na odraz nakonec dostal nahoru všechny – i když některé až po několika pádech, naštěstí byl připraven dostatek ochotných chytačů. Vítězem s jedinou pětkou Vašek Kolář, druhý Michal Budský, třetí Vojta Křiva.

Jedinými zraněními tak zůstalo pár naraženin dopoledne a asi dvě od pedálu rozseknuté holeně odpoledne. Mája Křivová už začala úspěšně rozjíždět svůj kotník sešroubovaný po lednovém závodě u nás v Olomouci, tak snad bude do hlavní sezony vše v pořádku.

Od nás z klubu přijeli jen čtyři soutěžící, Tomáš Vepřek druhé místo v minimech, Vojta Vepřek třetí místo v poussinech, Lukáš Janka první v červené, Hynek Straka tentokrát na bílé trati bez medaile.

Kompletní výsledky jsou k dispozici zde, za fotografiemi vás tentokrát pošlu do rozsáhlé galerie Českého trialu a Lukáš Buriánek už dal dohromady – to je servis! – i krátké video, které vám o sekcích a výkonech jezdců řekne ve dvou minutách víc než tři stránky reportu.

A když se vrátím k tomu úvodnímu e-mailu: jezdci, ze kterých by jednou mohli vyrůst mistři světa, by se na sobotním závodě našli. Pojďme jim tedy připravit stejně dobré podmínky, jako na Slovensku před jedenácti lety. Kdo se příští rok přidá a uspořádá s námi alespoň čtyřdílný Zimní pohár?

Příspěvek byl publikován v rubrice domácí, závody. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>