Report: Kyjovský genius loci

V Kyjově na první pohled vidíte, že lidi z místního klubu biketrial baví a taky že je baví příprava samotného závodu. Navíc je Kyjováků opravdu hodně (což nešlo přehlédnout zejména, když se po skončení závodu všichni shromáždili ke společné fotografii), takže platí nejen “více hlav, více nápadů”, ale také je k dispozici dostatek rukou, které ty často poněkud bizarní nápady zrealizují. Bývalá střelnice proto nabídne každý rok něco nového a výsledkem je, že závod baví všechny zúčastněné – bez ohledu na to, jestli prší, neprší, má pršet nebo nemá pršet.

Jak je to s tím deštěm?

Právě slovo “déšť” bývá na závodech v Kyjově skloňováno nejčastěji – tedy, hned po slovu “burčák”, neboť závod se pravidelně koná v polovině září, tedy tak akorát na burčák i na déšť. Burčák bývá pravidelně, ale jak je to s tím deštěm? Skutečně v Kyjově “pokaždé prší”? Ani mezi účastníky v tom nebylo jasno. “Minule bylo krásně. Nebo to bylo předminule? Pršelo jen před závodem. Nebo až po závodě?” Nedalo mi to a prošel jsem staré reporty, aby bylo jednou provždy jasno. Rok 2012: “Sluníčko… Naštěstí nezapršelo – i když v jednu chvíli se zatáhlo černými mraky a vypadalo to, že začne“. Rok 2013: “Celý pátek lilo a sobotní ráno na tom nebylo lépe. Během závodu pršelo o něco méně, ale připravené tratě byly naprosto promáčené… a to jsme netušili, co nás čeká vzadu v lesíku.” Ano, tento ročník je legendární. Rok 2014: “Vydatné srážky, které týden před závodem trápily Jižní Moravu, dokonale promáčely celý areál… navzdory předpovědím přestalo pršet půl hodiny před startem a znovu začalo až v noci.” Rok 2015: “Letos bylo možné zaslechnout u sypkých hrabaček v písčité stráni stížnosti, že je svah příliš suchý a sypký.” Takže na základě tohoto historického průzkumu je možné prohlásit, že s deštěm – na rozdíl od burčáku – skutečně v Kyjově nikdy jistotu nemáte. A pro příští výzkumníky uvádím, že v roce 2016 meteorologové předpovídali mírný déšť dopoledne a silný po obědě. Vyšlo jim to jen napůl. Před obědem trochu zapršelo a druhá krátká desetiminutová, zato ale vydatná přeháňka přišla až na konci, kdy na sekcích dojíždělo posledních snad pět šest opozdilců.

Trialpark plný změn

Areál prošel od posledních závodů výraznou obměnou, je vidět, že se zde investovalo hodně korun i brigádnických hodin. Kačírkové pasti, žlab ve stráni, slepencové balvany – to je jen pár příkladů za všechny. Větší plocha a nově vybudované sekce dokonce dovolily pořadatelům ten luxus napáskovat pár kontrolních úseků navíc a teprve ráno před závodem se podle aktuálního počasí rozhodnout, které do soutěže zařadí a které nechají “ladem” jako tréninkové zóny! S takto velkorysou organizací jsem se zatím setkal pouze jednou, na UCI Světových hrách mládeže…

Druhou důležitou změnou, která sice nebyla na první pohled vidět, ale současně také nebyla slyšet, je zavedená elektrická přípojka. Sbohem, vrčící dieselagregáte!

Zombie kategorie

Jak bylo zmíněno v úvodu: Kyjov baví. Není proto divu, že přilákal více než stovku jezdců – jak dopadli, jste si mohli přečíst ve výsledkové listině. Jestliže vloni byla největším překvapením Kyjova přeplněná kategorie hobby růžová (viz report Kyjovské růžové ranné), tak letos to byla jednoznačně kategorie hobby zelená: po náznacích v průběhu sezony už po této sobotě není pochyb. Nejedná se o kategorii začátečníků, ale zelených zombíků 🙂 Soutěž zde trochu připomínala sraz abiturientů, dostaveníčko si v Kyjově dali jezdci bývalí s ještě bývalejšími a mezi páskami bylo možné spatřit třeba Vlastu Hynčicu nebo táty současných mladých závodnic: Tomáše Mudrycha a Pavla Hříbka. Stranou této “párty” nezůstali ani olomoučtí. Na zelenou trať vyrazila po dvou letech Vendula Zapletalová, na modré se předvedl Jakub Valenta. “Kdybys trošku víc trénoval, mohls být na bedně!”, řekla mu po závodě s vyváženým poměrem obdivu a výčitky jeho žena Jana. “Jak víc trénoval, snad kdybych aspoň jednou trénoval, ne?”, prozradil Jakub svou přípravu na závod.

Vyhlášení se vší parádou

To, že ty nejlepší nápady nic nestojí, jsme mohli vidět při vyhlášení vítězů. Ceny předávala Aneta Kozáková ve slováckém lidovém kroji (ke kterému si pro jistotu ponechala neoprenové chrániče holení) a shůry vítěze každé kategorie zasypal konfetami Marek Jandásek. Jsou to drobnosti, ale zároveň jasně čitelný vzkaz všem přítomným: děláme to poctivě,  s chutí a pro vás.

Díky za to, rádi jsme byli na jeden den součástí místního genia loci.

Fotogalerie

Komu nestačila fotogalerie na olomouckém Rajčeti a kdo má rád portréty lidí (zejména blonďatých), mrkněte i na Rajče Jirky Štěpánka. Anebo k Jirkovi Sehnalovi. Anebo k Lucce Kyselicové na Trial Section. Anebo přímo ke Kyjovákům.